Re: Mám čím dál silnější dojem,

No já můžu zhodnotit obě situace. První kluk byl děs. Dokázal probrečet i 8 hodin v kuse, nespal, kojila jsem, odstříkávala, pomáhala s kakáním a do večera jsem byla v pyžamu. Nechápala jsem, jak to ostatní zvládají. A to nebylo nezkušeností, protože jsem 5 let pracovala na novorozeneckém oddělení. Později vyžadoval stále nějakou činnost a já skákala pořád kolem něj. Nedokázal se sám zabavit.A do 4 let jsem ho musela uspávat.Do druhého jsem se odvážila až ve 3 a půl. A zázrak ....spal, nikdy nebrečel, mlíka bylo akorát, odpadlo odstříkávání. Do dnes spí až 16 hodin denně 12 v noci bez probuzení a ve dne klidně i 4 další.Zabaví se raději sám.Usínal odjakživa sám a tak sem ho klidně po šestinedělí mohla nechat manželovi a jít večer s kamarádkou na kafe. A najednou bylo času...se dvěma víc než s jedním.A to už byl staší v první třídě. Takže myslím, že nezáleží na šikovnosti maminky, ale spíš na povaze dítěte. Každé je jiné a někteří potrápí, že opravdu není na nic jiného čas.Ale i ta doba, kdy jste zoufalí, nestíháte, nespíte, všude binec jak po výbuchu a na sebe nemáte čas postupně mizí. Jen vydržet.