nic netajíme

my jsme to synovi řekli, hned jak to byl trochu schopný pojmout - tak asi tři roky mu byly -
on nic neřešil, prostě to vzal jako fakt
občas si o tom povídáme a já mu vždycky říkám, aby se mnou o tom mluvil, ať se klidně a ptá a co vím, to mu povím
taky jsme mu řekli, že až bude dospělý, má právo si svoji původní rodinu vyhledat a že ho v tom budeme podporovat
to si myslím, je hrozně důležitý, aby věděli, že to není nic supertajnýho a neměli pocit nějakého provinění, utajení - je to přirozený, že chce každý znát svůj původ
měli jsme už taky jednu nemilou zkušenost, když u nás na oslavě jeho narozenin jedna holčička začla všem ostatním našeptávat, aby si s ním nehráli, že je z dětského domova
syna rozhodila, protože od nás věděl, že je z nemocnice pro opuštěná miminka a o dětském domově nic nevěděl a tak přiběhl, že Adélka lže a tvrdí mu blbosti
byla jsem překvapená, jak cíleně ta holčička tohle provedla , evidentně s úmyslem mu uškodit, protože nebyla středem pozornosti ona
přitom se znají od malinka a péťa se jí sám se vším svěřil
probrali jsme to pak v klidu a syn byl hlavně spokojený, že je pravda to, co jsme mu řekli my - na tom je vidět, že se jim opravdu nevyplatí cokoliv nalhávat a zamlžovat, protože to strasně nabourává tu vzájemnou důvěru a lásku