Ano i ne

Dobrý den,
jsem matka (30) dvou dětí (4 a 2 roky) a čekám třetí. U prvního dítěte mně vyšel triple test negativní. U druhého a třetího dítěte positivní-zvýšené riziko Downova syndromu, Edwardsova syndromu a ještě Fritz-Opitzova syndromu. Ani můj gynekolog nevěděl, jaké postižení třetí zmíněný syndrom obnáší. Když jsem čekala druhé dítě, měli jsme se s partnerem před svatbou a pozitivní triple test pro mě znamenal hrozný stres. Na amniocentezu jsem šla se samozřejmostí, postižené dítě bych nezvládla. Na to jsem prostě slaboch. Neunesla bych to kvůli sobě , partnerovi, rodičům, okolí... . Riziko potratu při amniocenteze mi připadá nízké a asi také protože mé těhotenství pokaždé probíhalo bez problémů, jsem věřila v dobrý průběh odběru PV. Genetika dopadla dobře. Mám-li hodnotit její přínos pro mě, tak jsem se ujistila, že mé dítě je po genetické stránce v pořádku, těsně před svatbou jsem se uklidnila a u druhého dítěte jsme už chtěli znát pohlaví. Negativem byl velký stres z toho, že by mé dítě mohlo být postižené a dlouhé čekání na výsledky.
Podobně probíhala amniocenteza nyní, když jsem těhotná potřetí. Stres byl ale menší, protože jsem tušila, že když mně triple test vyšel pozitivně u mé druhorozené holčičky, tak nyní to bude podobné. Kamarádka měla také pozitivní triple t. a její pan doktor jí uklidňoval, že kdyby čekala další dítě, výsledky by asi vyšly podbně, jelikož tělo každé matky je "nastaveno" individuálně. Tak to je i u mě. Do počítačem zpracovaných výsledků jsem se produkcí hormonů a působků svého těla prostě nevešla do normy. Teď ale zase vím, že čekám po genetické stránce zdravého chlapečka, což mě uklidňuje.
Chtěla bych jen za sebe napsat, že já Triple test ani odběr plodovky neodmítám. Na druhé straně hlasuji pro svobodné rozhodnutí, aby každá maminka měla možnost volby. Pokud je schopna s partnerem nebo dokonce bez něj starat se o postižené dítě, pak tyto rodiče obdivuji.

Zdravím všechny maminky a přeji moc úspěchů při svoboném rozhodování. Katka