souhlas

Souhlasím s článkem Binturong. Jen připojuji,jak mnozí již zmínili, že se nemocniční personál včetně lékařů chová špatně(tzn jedná s námi jak s nesvéprávnými idioty) nejen ke starým lidem... zažila jsem velmi ponižující chování v pporodnici v HK(před 14 lety). Od té doby se mnoho nezměnilo, jakmile člověk nevypadá přísně a není schopen nekompromisně vyžadovat, na co má právo(např. kompetentní informace o svém zdravotním stavu), je s ním zacházeno velmi potupně.

Nejhorší je, že se výše popsaným způsobem a hůř chovají i k dětem, které jsou tak zranitelné. Běda dítěti,když s sebou v nemocnici nemá rodiče. Zažila jsem před rokem: Oddělení dětské chirurgie v Hradci Králové, byla jsem tam s dcerou na ambulatním zákroku, strávily jsme tam celý den, na pokoji pro ambulatní operace, kde se nejprve čekalo na zákrok a pak po operaci a narkoze, na propuštění.
Přivezli tam po operaci cca 14tiletého kluka, který byl popálený, jak jsem pochopila,způsobil si to vlastní vinou. To jste neviděli, jak se k němu sestra chovala. Stále si stěžoval na bolesti, bylo mu fakt zle, to bylo vidět. Sestra na něj štěkala,že si to měl rozmyslet,než dělal takové hlouposti, že to musí vydržet, že se nedánic dělat, at neotravuje, že mu stejně nemůže nic dát. Neslyšela jsem jediné milé slovo útěchy, jediné vyjádření soucitu, nic! Nakonec na něj štěkla,že až přijde doktorka,má si říct o to,aby mu rány ledovali. Ten kluk nebyl schopen souvisle komunikovat, doktorka v nedohlednu. Když po hodině jeho úpění přišla, nic jí neřekl, jen skučel a byl rezignovaný. Vstala jsem tedy a řekla jí to sama. To bylo to nejmenší,co jsem mohla udělat:-((
Byla jsem naprosto zděšená a také moc ráda, že jsem měla možnost tam být se svým dítětem,ke kterému by se nebýt mě chovali stejně. Bylo to tak strašné,že jsem se rozhodla to nahrát na mobil a chtěla poslat přednostovi kliniky, bohužel byl záznam tak špatný, že se nedal použít.
Pak tam ležela asi 2 letá holčka bez maminky, měli ji někam převézt. Sestra přistoupila k posteli, nic neřekla, hrubě zvedla postýlku v za jednu stranu,kde neměla kolečka(klasická klecová nemocniční postýlka), ta maličká se tak ocitla nic nečekajíc hlavou dolů, a sestra jela. Ta malá,ačkoliv ještě omámená z narkozy, byla úplně vyděšená,co se s ní děje! Měla jsem slzy v očích. Chudinka malá. Taková hrubost. Kde se to v těch ženských bere, vždyt jsou taky mámy,sakra!
Takových zážitků mám hodně,ale to by bylo na román...