Re: Má to dvě strany.

No, starala jsem se o babičku po mrtvici skoro až do konce, ale jako "dar a výhodu" jsem to nebyla schopná brát. Babička na mě pravidelně volala policii, sousedům si stěžovala, že ji biju, a vzhledem k tomu, že byla milá a zpravidla působila dost příčetně, trvalo pak deset let, než na mě sousedé v době přestali koukat jako na kriminálníka. Samozřejmě vím, že to nedělala úmyslně, ale ty pozitivní pocity prostě dost rychle mizely. Není to snadné a najít míru taky není snadné. Možná je zdvořilost právě ten štít, který by měli zdravotníci užívat, ale cítit vždycky opravdovou úctu není možné. Takže lidskost především, ale ne každý si do pozdního věku podrží perfektní kondici a jiskřivý intelekt.