2.9.2010 9:31:16 DENISA
Co dodat
Bulim tu jako zelva, mam stejne stareho kluka. Je podruhe ve skolce, deti je tam milion, muze nekam utect, muze ho nekdo ukrast, muze se zranit, jako jeho spoluzak hned prvni den vcera, muze tam ci jinde chytit nejakou hroznou chorobu. Jak to bylo jednoduche a krasne obdobi, kdy byl porad se mnou (s nami). Asi jsem nemela deti mit, kdo nezazije, vubec nechape jak je to hrozny, kdyz radost z ditete je vyvazena takovym strachem. Neumim se vzit do pocitu rodiny, protoze to musi byt takova hruza, ze si to nedovedu ani predstavit.
Odpovědět