Re: Co dodat

Tak na to musím také reagovat.
Kdybychom se nezabývali těmi prkotinami, jako, že nám syn vběhne do silnice, jiný kamarád ho navede, spadne ze stromu, když leze vysoko, když jezdí na kole atd.... naše děti by tu už nebyli. Protože by je už přejelo auto, nebo kluk zatáhl třeba do feťáckého doupěte atd....
Ono trhání mandlí je nyní také prkotina, operace slepého střeva také, tolik dětí to podstoupili a nic se jim nestalo,ale nbohužel u nějakých to dopadlo tak špatně, jak se dovídáme. Ať už vinou lékařů, anestezie nebo vlastního těla, které selže, protože nevíme o skryté vadě.
Já jsem úzkostlivá matka,kdybch neměla 4 děti, tak by můj strach nejstarší syn asi nezvládl.
Ale protože strach můžu rozdělit,musím, je to lepší jak pro děti, tak pro mně. Každý jsme nějaký.Já si však nikdy nechci vyčítat, že mé dítě dopadlo zle kvůli mně. Udělám pro něj co můžu, ikdybych ho držela za ruku ve 3letech, když jdeme u silnice, ikdyž ostatní jdou ze školky sami a lítají. Potom až se něco stane je POZDĚ!!!Nebudu ho však držet v 10letech. Ale nikdo mi nemůže zakázat můj strach o děti, péči a neustálé opakování dětem na co si mají dát pozor. Opakování matka moudrosti.
O matějovi jsem už slyšela i četla a viděla stránky a moc mně to zasáhlo. Je to opravdu strašné ze zdravého a šťastného zvídavého dítěte mít to co je. Přeje jen moc a moc trpělivosti a síly v boji o každý další úspěch. Bude to moc těžké.