Re: Něco mi tu chybí

Pracovat na vztahu někdy nelze. Já pracovat chtěla. Před svatbou jsem si myslela, že si beru šikovného chlapa, řemeslníka. Jenže teprve po svatbě jsem se dozvěděla, že mi chlap zatajil, že byl několikrát soudně trestán, že několik let dokonce seděl v base, že nemá ani výuční list a že v každé práci jsou rádi, když se ho zbaví. Keců hromadu a výsledky ve stylu "dejte mi lidi, já to udělám". Doma se tvářil jako borec a dobrý řemeslník, vydrželo mu to dva roky. Pak šel na rok do basy - to už bylo dítko na světě a já bez příjmu. Pak rok sekal dobrotu a poté se dal na chlast. Vydržela jsem to dalších pár let, ale bylo to peklo. Tak jsem se rozvedla. Proč bych měla bojovat? Za ponižování, za ztrátu svého já? I když neplatil alimenty, byla jsem šťastnější. Minimálně jsem se ho nemusela bát a nemusela jsem mu dělat služku.