Re: Neuvěřitelný pířstup

Zuzo, ale i ty sestry pláčou. Vzpomínám na jednu resuscitaci, asi 4 letou holčičku sraženou autem, někde u nemocnice, byla hned na oddělení, resuscitovali jsme ji asi hodinu, udělali možné i nemožné, ale nepodařilo se. Potom jsme všichni seděli na zemi, z každé strany ti na rameni brečí jedna dvacetiletá holka, která je odborně výborná, ale stejně má pocit, že selhala. A to jsem opravdu měla pocit bezmoci. Systém nenabízí jakoukoli psychickou pomoc ani rodičům, ani sestrám, které udělaly maximum, ale nepovedlo se. A ani mi, na kterou se snese bolest rodičů, někdy vděk, někdy hněv, ale taky emoční zátěž personálu. Odolní nějakou dobu vydrží nebo taky ne, emočně se v rámci zachování duševní zdraví odstřihnou nebo to třeba začnou řešit nějakými únikovými cestami. Proč si myslíš, že je u lékařů akutních oborů násobně vyšší procento alkoholiků, než je běžně v populaci...