proč

Proč je kolem nás tolik tragédií? Proč nemůžou lidé, co se těší na děťátko řešit např.jen "jak blbě se jezdí s tím starým kočárem"
Před 6ti lety jsem samovolně potratila hned v 9tt. I to byla rána, ale když mi švagrová řekla že ona přišla o miminko asi ve 25tt, a celá ta léta si vybavuje jen jak "to plesklo do kýbla"... že to jediné si i přes oblbováky zafixovala...
Dnes mám doma dcerku 3 a půl roku a synka necelé 2 měsíce. Oba jsem porodila přesně v termínu, oba jsou zdraví, i když porody byly oba vyvolávané... Prostě určité potíže tam byly, ale vše proběhlo dobře a v příjemném prostředí, s milým personálem.
A právě při čtení jakýchkoli článků o smrti miminka si uvědomuji, jak bych měla každý den děkovat Bohu (i když víře moc nepropadám), že celý den řveme a řešíme prdíky a kakání... a mám pytle pod očima z nevyspání...
Autorce a všem, kdo mají smutek hodně síly.