Rakovina je všude

Na rakovinu mi zemřela máma, zemřel na ni i kamarád.
Před rokem zjistili rakovinu prsu i u mé sestry. Že jsme se změnili všichni je asi zbytečné psát, tohle vás totiž musí změnit. Pokud nejste úplný balvan.
Změnilo to i sestru i přístup jí k nám a nás k ní. Nebojíme se říct,jeden druhému,nebo i bráchovi, že se máme rádi a, že se potřebujeme.
Je až neuvěřitelné co člověk a jeho tělo vydrží. Těch chemoterapií co měla, ty týdny kdy jí bylo celé dny špatně,kdy nejedla,nespala ,zvracela, i když už neměla co, komplikace při léčení, kdy stačilo malinko a mohla být už asi šestkrát mrtvá.
Měla štěstí na doktory. Že se jím zrovna chtělo a, že věděli. To taky není až tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.
Teď to vypadá nadějně,je sice po operacích rozřezaná křížem krážem, i vlasy už jí rostou a tělo se pomalu dostává z chemického šoku.
Má obrovské štěstí na manžela, že jí pořád má rád a, že jí to celou dobu říkal. Byl u ní vždycky když potřebovala podporu,nebyl pro něho problém sednout kdykoliv do auta a být u ní v nemocnici.Jen být u ní.
To asi pomohlo nejvíc.
Vědět, že je zač bojovat.