každému se to může stát

Taky jsem žila hekticky a myslela si, že všechno zvládnu, v práci by to nikdy nikdo neudělal tak dobře jako já, domácnost jako z cukru, dítě reklama na úspěch, já vždy upravená - prototyp vše zvládající úspěšné ženy. Někdy unavená k smrti, smutná, přestože vdaná - často pocit osamělosti. Imunita oslabená, časté virózy, prostě signály, které ovšem nikdo nebral na zřetel. Přišlo to, co si dnes říkám, že muselo - rakovina. Ablace, chemoterapie, další léčba, pocity hrůzy, beznaděje, psychika jako na houpačce. Kdo tam na tom dně nebyl, ani netuší, co všechno musí zvládnout. Život prolétl spirálou, v práci to i bez šéfky zvládli a dobře, doma se zapojil zbytek rodiny a já jsem konečně objevila čas pro sebe - divadlo, vážnou hudbu, cestování,kolo, zumbu... V práci se teď šetřím, za chvíli odložím paruku a šátky, těším se na rekonstrukci prsou a užívám života, protože mi došlo, že jsem smrtelná. Stejně jako Vy všichni, jen to ještě nevíte.