Dcera zhubla v devíti letech ze 142/42 na 142/34,5kg

Od dceřina cca 1 roku jsme se u ní potýkali s náběhem na obezitu.

S dcerou jsme o tom (velmi opatrně) začaly mluvit od jejích asi 3 let. Možná jí to snižovalo sebevědomí, ale sama se také musím držet, patřím mezi takzvaně nízkospotřební, působím tedy jako zářný příklad. Kromě nebezpeči pro zdraví dítěte je "baculatost" podle mě také překážkou správného a hlavně rovnocenného zařazení do dětského společenství, zvláště pak na základní škole a později.
Návštěva u obezitologa kolem čtvrtého až pátého roku nám nepomohla.

Co jsme pro to tedy udělali? Dcera má bohužel od ortopeda zakázaný tělocvik, takže:
* Především jsem dceři vysvětlila, proč je lepší mít správnou váhu (pochopila to plně asi právě až ve svých devíti letech)
* Také jsme mluvily o tom, že jíst je třeba aby člověk neumřel (obrázky anorektiček dětem ukázala paní učitelka ve škole), ale sladké k životu třeba není, navzdory různým tvrzením (zejména babiček)
* Dcera se musela smířit s tím, že někdo může jíst co chce a kolik chce a někdo ne a že v tomhle není žádná spravedlnost (ale kdyby přišly hladomory, my je přežijeme )
* Dcera naštěstí nastoupila do nové školy a když před nástupem trochu o prázdninách zhubla, vyjádřila jsem se pochvalně s tím, že tak se zapíše mezi nové děti jako normální (a ne tlustá), to ji asi psychicky nabudilo a začala se mnou spolupracovat
* Dcera má hodně učení, takže je i doma zapřažená a má co dělat. Počítač má dovolen po té, co má všechny úkoly hotové - za odměnu.
* Pokud nemá počítač a neví co by dělala, snažím se ji zásobit co nejzajímavější četbou
* Pokud mám pocit, že dcera jí něčeho příliš, upozorním ji, že já bych si víc nedala. To sice úplně nefunguje, ale možná si vezme přece jen o něco méně než bez upozornění. Pokud chce i přesto hodně přidat, řeknu jí, aby si udělala pauzu hodinu až dvě. Do té doby chuť většinou přejde a alespoň se nepřejí
* Nemáme sladké doma (manžel má své ke kávě pečlivě schované, neví se o něm, musí mlsat tajně )
* Nedávám dětem sadké svačiny do školy (bohužel často dostanou od spolužáků, ale dcera si asi bere dnes méně než dřív v původní škole)
* Jednou týdně mají děti sladkou snídani, obvykle v sobotu
* Nejím sama sladké, jen sladký jogurt ke snídaní. Děti si mohly vybrat buď každý den sladký jogurt ke snídani ale pak žádné dobroty o svátcích ani jindy, nebo jednou týdně sladkou snídani včetně nějaké té čokoládky a příležitostně dobroty místo soboty
* Pokud děti vyžadují sladkost v týdnu, mají výjimečně možnost si ji vybrat dřív místo sladké sobotní snídaně a to pak dodržím.
* Babičkám děti nedávám, setkání pouze za přítomnosti nás rodičů (po té co jedna z babiček naučila dceru na sladké a výborně zamlčovat fakta o podstrkovaných sladkostech)...
...anebo setkání s babičkou a děti mlsají babiččin dortík místo sladké snídaně v sobotu nebo neděli.
* Ovoce můžou
* Nekupuji bílé pečivo, pouze samožitné, máslo dávám jak rostlinné tak živočišné dle výběru
* Nedělám velká a hutná jídla ani obědy, co nejméně smažím (a nejsem žádná velká kuchařka)
* Nikdy nejíme u televize a ani u počítače nesmí být jídlo, jablko občas ano. Navzdory všemu, manžel u televize mlsá oříšky, ale pouze na "svém křesle".

Třeba náš recept někomu z Vás pomůže. Dcera už nehubne ale snažíme se, aby si tuto štíhlost udržela. Zhubla během asi čtyř až pěti měsíců a bohužel také nevyrostla ani o chlup. Doufám, že se vše spraví, až se její organismus smíří s úbytkem tuku. Dcera je na sebe teď pyšná, dodalo jí to sebevědomí.
Držte nám palce, aby nám to vydrželo a nezvrhlo se. Držím palce Vám všem, co jste boj s obezitou svého potomka nevzdaly/i.