???

Upřímně ... všude je něco.

Jsem ráda, že mám dceru v primě, je spokojená se školou, učiteli i tím, že se po ní chce více než na základce. Nejspíš by si tak připadala i v šesté třídě ZŠ. S některými spolužáky je to horší.

Je mé třetí dítě a opravdu jsem ráda, že se pro gympl rozhodla, protože není nic horšího, než rozhodující se puberťák v deváté třídě, který by nejraději nedělal nic a měl všechno na háku.

Zažila jsem to, syna jsme směřovali na průmyslovku, měl na ni, ale nechtěl sedět už ani hodinu navíc v lavici a aby nám to dokázal, přestal odpovídat při zkoušení. Výsledek? Učiliště. A to patřil mezi nejlepší ve třídě až do sedmičky.

Starší dcera, tak té bylo v 15 letech úplně jedno, čím bude, puberta s ní mávala o 106 a nepřešla snad dosud. Dokonce se dostala na vysokou, ale utekla, neschopná žít na koleji mimo své město.

Proto to rozhodnutí malou směrovat ke gymplu, proto trochu alibisticky pro mne, nedát šanci rozhodování ve věku, kdy jim dají do rukou občanky a oni si myslí, že jsou pány světa.

Je studijní typ, nemá k ničemu vyhraněný názor, učení jí baví, neobtěžuje ji, když se po ní chce víc.

Ovšem ... trochu smutné jsme obě z toho, že vě třídě je jen velmi málo dětí, které to vnímají jako ona, jednou jít na vysokou a gympl brát jako vstupenku tam.

Vidím to na schůzkách, rodiče si stěžují, že jsou děti přetěžovány, nezdá se mi, učí se méně než v páté třídě na ZŠ.

Gymnázium je výběrová škola, kdo to nepochopil, neměl by tam své děti dávat jen proto, aby se tím mohl chlubit.

A vůbec nejhorší je, předpokládat, že dítě, které má samé jedničky na prvním stupni a doma se neučí, zvládne gymnázium. Dcera musela dělat přijímací zkoušky, protože je neměla a najednou není nejhorší vě třídě, kde jí měla být, když šla až na odvolání, protože přijali nejprv jen jedničkáře. Deset dětí má na 3/4letí dokonce 4!

Má dcera je na církevním gymnáziu, protože tam sama chtěla, dokonce jsem ji nechala raději udělat psychotesty už ve čtvrté třídě, aby mi cizí člověk mohl říct, jestli na to opravdu má, protože známky na vysvědčení gymnázium rozhodně nepředpokládaly. Paní učitelka na ZŠ byla hodně tvrdá, ale jak ke komu. Tehdy jsem ji za to neměla ráda, dnes jí děkuju.
Nevedla moji dceru k tomu, aby si o sobě myslela, že je hvězda. Hodnotila ji přísněji než jiné a dost možná i proto, že jsme o gymnáziu mluvily už dlouho. ZŠ totiž nerady o své žáky přicházejí.

Shrnu to: Studovat na osmiletém gymnáziu je vážné rozhodnutí, rodiče by to měli dobře zvážit a být hlavně objektivní. Vidět, jestli se dítě rádo učí, jestli je to pro něj zábava a nebo mučení. Jedničky nejsou směrodatné.
Dcera měla od první třídy jen dva kroužky týdně. Jeden týkající ze zpěvu a jeden sportovní. Ten s nástupem do primy padl a nebylo to kvůli učení, ale prostě ji sport nic neříká. Tedy ve smyslu drilu. Zpívá dál, gymnázium má sbor, vystupují jak ve škole tak i na veřejnosti, v kostele.
Zprvu taky nevěděla, jestli udělala dobře, nový kolektiv, sotva se sžili na prvním stupni. Změna by byla i v šesté třídě.
Ona ale od mala ví, že chce jednou studovat, nemluví o práci, ale o studiu a proto jsme zvolily gymnázium a jsem ráda, že ta možnost volby byla.