Přijde mi to jako trochu blábol

Proč?

Protože nejsou jen "náročná" osmiletá gymnázia (ač i ty si svoje děti najdou). Jsou také dynamické školy, kde znalosti nejsou vše, ale také jde o projev, úctu ke studentovi, demokratické partnerství. Píšu třeba o Křesťanském gymnáziu v Hostivaři.

A představte si, že jsme měli kluka, který v první třídě byl MŠ Logopedickou a speciální navržen do speciálky ZŠ pro ADHD, problémy s orientací, motorikou, grafomotorikou, pozorností impulsivitou. Měl v předškolním vývoji své svérázy: mluvil jinak, lezl jinak, jak začal lézt, dokázal se hned dostat z postýlky (po hlavě - naštěstí na molitan), kvůli odmítnutí a odporu se dokázal zranit (vykloubil si ruku ve snaze se vytrhnout), upadal do sebedestruktivních depresí, myslel si, že je mašinka (kreslil se tak, zbytek rodiny byli lidičky). No příapad pro neurologa a psychiatra. Psycholožka nám ho "orvaná" vracela s jasnou diagnózou...

Přidejte milující rodinu, nějakou tu medikaci na ZŠ a hlavně vstřícnou milující školu a učitele k nezaplacení. (Veselá škola a hlavně třídní.) Pan učitel s ním jel nápravy ve škole, my doma. Učitel nejen že byl skvostný, ale vzdělával se právě v oblasti individualizované péče o žáky se SPUaCH. Uměl kluka zklidnit (na tom selhala mnohá učitelka v MŠ, uměl ho potvrdit, správně nastavil "úlevy" a doučování. Poznal, kdy končí pozornost a poctil syna kopírováním v kabinetu, později i přinesením kávy - zvláštní čest. Ve třetí e to začlo srovnávat, kromě dysgrafie a trochu dyslexie a logopedie. Ve čtvrté byl syn (měl pořád samé - s intergračním zvýhodněním) ovšem mezi prvními 5 ve třídě. No a škola byla zaměřena na přechod na víceletá G. (V té době akorát začínal 2. stupeň, do té doby řadu let nebyl.) Pan učitel nás přesvědčoval, ať to zkusíme, že je syn rok od roku lepší. PPP bylaovšem skeptičtější. Přišla pátá a s ní pot, krev a slzy: Každý den diktát, nebo rozbor ze starých přijímaček, každý druhý-třetí den matika. Zkoušky na nečisto (Husar). Podali jsme 3 přihlášky a požádali o mírnou toleranci té dysgrafie (pouze ve smyslu psaní nikoli na čistý papír - M čtverečky, Čj řádky - a toleranci písma). Kluk se dostal bez odvolání na 2 ze 3 škol.

KG jsme nakonec vybrali, protože se zdálo mírnější, trochu integrovali...

A dneska. Z kluka je intoš, mírný introvert, zklidnil se, trochu problémy má v M a Fy, ale i tam má 2-. Měl vždy vyznamenání. Úžasně mu jdou humanitní předměty, vyhrává soutěže. Naučil se učit a mít zitzflajš během přípravy na přijímačky. S novým logopedem (trochu stylu Králova řeč) dodělal to, co nezvládal pomocí tupých básniček pro předškoláky. A přesto mu PPP stále diagnostikuje pomalejší čtení s chybami a dysgrafii...

A nejšťastnější je, že je v kolektivu, kde děcka ze sebe nedělají navzájem "voly", kde se rozumně spolupracuje, kde si váží inteligence a znalostí, ale kde se nikdo nenaparuje. Tohle vzniklo částečně filtrem inteligence, částečně etickým směřováním školy, které také působí na to, kdo se přihlásí. (Často chytrá děcka z velkých katolických rodin.) Škola důsledně pracuje na tom, aby potlačovala trochu individualistické manýry a vedla studenty ke spolupráci a přátelství. (Pravidelné akce...) Učitelé s nimi jednají z pozice trošku starších partnerů... Je dovolání ke spravedlivé a laskavé třídní a ředitelce (umělci na nesežrané kozy a nažrané vlky).