Zlepšuje se to.

Já jsem měla potíže hlavně se starší, dalo by se říct, že jsem si s ní skoro až nerozumněla, nejhorší byly situace, kdy se muselo někam na čas vyrazit, to jsme kolikrát ani nevyrazili nebo se strašným řevem, nechtěla se oblíkat, nechtěla se obout, nechtěla do kočárku a když začala řvát, neplatilo na ni nic na uklidnění, o mém uklidňování už asi ani nemusím říkat. Kolikrát mi ujižděli nervy, řvala jsem a pak mi to bylo líto. Zkoušela jsem všechno možné, povídání, divadélko, boty šli sami na procházku, nebo je chtěl ukrást nějaký plyšák..... celkem mi pomáhalo někdy když jsem se k ní otočila zády, když nechtěla poslechnout, ale to musela být jěště trochu v klidu. Bylo to hrozné období. Teď ji je 7 a je to o hoooodně lepší. Občas se vztekne a to vím, že vůbec nemá cenu na ni mluvit ani ji něco vysvětlovat, protože akorát se vyčerpám, naštvu a s ní to stejně nehne. Zkusím nějaké dvě možnosti a když je čas, nechám ji ať si to vyřeší sama. A ona se to už celkem naučila. Vypravování do školy, kolikrát nejhorší kámen úrazu, se samo vylepšilo, když párkrát přišla hrozně pozdě, neučesaná a děti ve škole se smáli. A to jsem ji i hrozila, že půjde v pyžamu! Ale k tomu naštěstí nedošlo. :)) Teď je asi nejhorší to čištění zubů, to je neuvěřitelný jakou kovbojku je z toho schopná udělat. Už ji i musel pan zubař vrtat zoubek, ale zjevně ji to moc nebolelo.Tak musíme jěště na tom zapracovat a něco vymyslet. S druhou je to lepší, myslím, že je to trochu jiná povaha a možná i já jsem už taková otrkanější. Matka buď časem otupí, nebo si už tolikrát řekne, že by se opravdu neměla tak vztekat, zkracuje to přece život a vytváří hlubší vrásky, že se to nakonec nějak naučí, někdy i dřív než ty děti trochu odrostou a domluva je s nima lepší, nebo si řekne, že se musí šetřit, puberta je před náma a to pak bude mnohem mnohem horší.