mluvíte mi z duše

Holky, všechny mi mluvíte z duše, nejvíc, jak se dcerka sekne, že se si nebude čistit zuby, my to máme po ránu skoro se vším. Vypravení do školky na 15 minut se protahuje na hodinu, ještě, že jsem doma s prckem a nemusím na čas do práce. Co mi ale pomáhá, bydlíme ve dvougeneračním domě se stejně starou příbuznou, která má děti podobně staré jak my a strašně ale strašně na ně řve (ona má asi trochu potíže, protože bere neurol). A já jak to slyšim, tak si řikám, jak je to strašný a snažim se na to myslet, když mě (zatim) ta starší vytočí a tak se snažim na ní nekřičet. Poslední dobou abych si šetřila hlasivky a nervy tak jí několikrát varuju, že bude na zadek nebo vařečkou jenom měnim intonaci hlasu na varovný tón a pak v klidu jdu a udělám, co jsem slíbila, dcerka samozřejmě začne vyvádět a tak jí vemu a "hodim" do pokojíčku, dokud se nezklidní, bez emocí. Ale jasně, že to ve mě vře. Po nějaké době jdu vysvětlit, co se stalo obejmem se a dá se to. Fakt je to hrůza, co se tam v tom druhém bytě děje. Tak všem přeji mnoho zdaru.