My se pro domácí školu rozhodli

Učíme se doma zatím velmi krátce, od letošního září, ale první dojmy jsou veskrze pozitivní. K tomuto rozhodnutí nás vedlo propuštění vynikající třídní učitelky mé dcery za velmi nepříjemných okolností. Sloučení tříd, ke kterému následně došlo, vedlo k navýšení počtu žáků ve třídě na 30 dětí. Nejsem přesvědčena o tom, že by další vzdělávání za těchto okolností probíhalo v této škole podle mých představ, že by šlo zachovat pestrost vyučovacích metod a individuálního přístupu. Samozřejmě existovala možnost změnit školu, ale dělat dítěti denně taxikáře, to raději využijeme společný čas k učení. Tuto změnu doprovázelo samozřejmě i množství obav, po měsíci doma však mohu upřímně říci, že jsme obě moc spokojené. Učení nás baví, dcerka je nadaná a zvídavá, takže si učivo z učebnic můžeme kdykoli obohatit prohlížením atlasů, obrázků, vyhledáváním na internetu, když narazíme na téma, které ji více zaujme. Jsem přesvědčena o tom, že učením doma nijak nestrádá, tempo výuky se přizpůsobuje jejím schopnostem, hloubka probíraného učiva jejím zájmům a dětmi je obklopena při odpoledních hrách nebo v zájmových kroužcích. Možná je brzy na soudy, ale rozhodně mě dosavadní průběh výuky a dceřina spokojenost utvrzuje ve správnosti našeho rozhodnutí.
Tím nijak nezatracuji školu jako takovou. Pod vedením kvalitních pedagogů se vzdělávají naše další děti a nemám žádný důvod zpochybňovat jejich práci, připravenost dětí ani jejich spokojenost. Vidím však v domácím vzdělávání velmi dobrou alternativu pro děti, které takové štěstí na výborné učitele, dostupnost školy atd. nemají.