Domácí vzdělávání po celém světě

Každý rodič, který posílá své dítě do školy, má nějaké pochybnosti. Poradí si tam? Bude přijato spolužáky? Bude schopné rozvíjet svůj talent a schopnosti? Učení doma je možnost, která je často využívána rodiči po celém světě. E-ukol.cz a Brainly.com se rozhodli podívat se zblízka na to, jak domácí vzdělávání funguje v praxi.Vítězem v této oblasti jsou jednoznačně Spojené státy americké, kde je domácí vzdělávání legální v 50 státech. 3 % studentů, což je 1,5 milionu dětí, se učí doma. Rodiče se rozhodují pro domácí vzdělávání převážně proto, že jim záleží na tom, aby jejich děti měli řádnou mravní a náboženskou výchovu, bezpečné prostředí na výuku, anebo proto, že nejsou spokojeni s úrovní vzdělávání ve školách.

 Značný nárůst zájmu o takzvanou rodinnou výuku se objevil v posledních letech v Rusku, kde se počet dětí studujících doma zvýšil z 10 na 100 tisíc a více. Rodiče se mohou rozhodnout, jestli chtějí učit své dítě sami nebo zvolí dálkovou výuku. Nejčastějším důvodem, proč se vzdali tradičního vzdělávání, je nespokojenost s jeho úrovní. Dálkové vzdělávání se týká především studentů středních škol, kteří se upřednostňují připravit na své zkoušky sami doma.

V jiných zemích jsou možnosti domácího vzdělávání velice omezené. Na Ukrajině se také využívá domácí a dálkové vzdělávání, nicméně požadavky na studenty jsou poměrně vyšší. Mimoškolní vzdělávání si vybírají děti, které mají zdravotní problémy, mimořádné nadání, vynikající sportovní úspěchy nebo děti rodičů, kteří často cestují kvůli prácí a nebo žijí v zahraničí.

V Turecku je domácí vzdělávání legálně zakázáno. Ve Španělsku je neoficiálně uznáno jako vzdělání (s výjimkou pro děti s vážnými zdravotními problémy). V této zemi není domácí vzdělávání legálně uznáno, není oficiálně přijaté jako typ vzdělání. Podle rozhodnutí Ústavního soudu není rodičům poskytnuto právo na volbu formy vzdělání, která je jiná než chození do školy. Mohou si vybrat jen mezi veřejnými a soukromými vzdělávacími centry. Aby obešli právní předpisy, posílají rodiče své děti do škol v jiné zemi, kde je domácí vzdělávání legální.

V Německu neukládá zákon povinnost vzdělání jako v některých zemích, ale povinnou školní docházku, která je možná pouze ve školách. Objevili se případy, kdy byli rodiče ve vězení za nedodržování povinné školní docházky, protože učení dětí doma je trestný čin. Někteří rodiče se snaží obejít zákon a učí své děti doma tajně. Thomas Spiegler zkoumal tento fenomén a v  publikaci z roku 2003 odhadl, že v Německu je na 500 dětí s domácím vzděláváním. Poslední odhady se pohybují kolem 600 – 1000 dětí. Americké zdroje říkají, že v Německu je zhruba 400 rodin, které učí děti doma a všichni to drží v tajnosti.

V Polsku není domácí vzdělávání velice populární. Přesné statistiky vlastně neexistují. I když hodně lidí vidí nedostatky ve vzdělávacím sytému, učení doma praktikuje jen několik stovek rodin. Existuje mnoho příčin, proč tomu tak je. Nejhlavnějším důvodem je špatná informovanost veřejnosti o tom, co vlastně domácí vzdělávání znamená.

V České republice je domácí vzdělávání legální od roku 2005 pro děti na 1. stupni základní školy a od roku 2007 se experimentuje s 2. stupněm. V současné době se doma učí na 500 dětí a nejčastější důvody, proč rodiče volí tuto možnost,  jsou špatné zkušenosti se školou, vážné zdravotní problémy, velmi talentované děti nebo je škola velmi daleko. Většina rodin využívající tuto možnost je křesťanských. Chtějí vytvářet charakter svého dítěte sami.

Jedna z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání je strach z nedostatečné socializace dětí, které se učí mimo školu. Zastánci domácího vzdělávání v jiných zemích říkají, že školy toho nemají moc společného se socializací. Děti jsou ve škole v prostředí, které jim bylo přiděleno, jsou mezi lidmi, se kterými mají kromě věku málo společného. Zatímco při studiu doma je student schopný se naučit látku za mnohem kratší dobu a díky tomu má volný čas, který může využít na své koníčky. Umění, hudba, tanec, plavání – při těchto aktivitách mohou najít kamarády, kteří mají společné zájmy. Podle expertů z jiných zemí, kde je domácí vzdělávání dobře rozvinuté, jsou takto vzdělávané děti více sebejisté, nezávislé a zároveň otevřené ostatním.

Dalším podnětem je kvalita výuky. Odpůrci domácího vzdělávání říkají, že rodiče nemohou učit děti sami, protože nemají dostatečné znalosti. V různých zemích mají rodiče na tuto námitku velice podobnou reakci a může se shrnout do jedné věty: „Zúčastnili jsme se tradiční formy výuky, úspěšně jsme ukončili studium, a jestli za několik let po dokončení jsou naše znalosti považovány za nedostatečné, tak je to kvůli nedokonalosti tradičního systému vzdělávání.“

Obránci domácího vzdělávání věří, že děti mimo školu jsou si více jisté sami sebou a jsou dobře chráněny, nejen od fyzického násilí, ale také od psychologického. Děti nejsou ponižovány, nejsou nuceni k mluvení na veřejnosti, pokud se na to necítí, a později v životě nebudou mít strach z mluvení k publiku. Výukou doma dávají rodiče svým dětem sebevědomí a pocit bezpečí.

Kdy se vyplatí vybrat si domácí vzdělávání? Předtím než se rodiče rozhodnou, měli by si uvědomit všechna pro a proti a také výzvu, které budou čelit:

• Aby se zabránilo již zmíněné nedostatečné socializaci dítěte, které je mimo školní prostředí, musejí rodiče zorganizovat jeho čas tak, aby bylo ve společnosti vrstevníků.
• Aby byla výuka efektivní, musí rodiče věnovat spoustu času přípravě. Rodič často ukončí zaměstnání, aby se mohl věnovat výuce dítěte. Toto opatření je samozřejmě výhodnější, pokud se doma vzdělává dětí více.
• Rodiče, kteří nemohou sami vysvětlit dítěti problémy dané látky, jsou nuceni zaměstnat soukromého učitele nebo učit děti ve skupině s pomocí dalších rodičů.

Pokud se nakonec rozhodnete pro domácí vzdělávání, měli byste vzít v úvahu možnosti, talent a potřeby dítěte. Nezapomeňte, že domácí vzdělávání neodsuzuje tradiční formu vzdělávání. Je to o volbě a vytváření nejpříznivějších podmínek pro rozvoj dítěte.

(Diskuze o domácím vzdělávání v různých zemích: Ukrajina, Rusko, Španělsko, Německo, USA, Česká republika)