Kateřino,určitě máš pravdu v tom,že naše školství není zrovna ideální a to je ještě kulantně řečeno.Integrace je tady sprosté slovo,tedy na papíře ne,tam to funguje,ale v praxi ano.Můj syn je třeba na třetí škole a věci,které jsme zažili jsou dost hrozné,protože se vymyká tak jako Tvůj syn,ne nadáním,ale postižením,vpodstatě je to jedno,protože naše školství umí pracovat jen s průměrem.Měla jsem jednu dobu na stejné škole dceru i syna,takže můžu posoudit,ona chytrá,ale ne přehnaně,bez kázeňských problémů,proplula ani jsem nevěděla jak,u syna katastrofa.Přesto bych ho doma neučila a to si myslím,že pohodlná nejsem,ten výrok je trošku zbytečně útočný
.Neučila bych ho,protože škola je součástí téhle společnosti,nejsou tam lidi z jiné planety,jsou to lidi,mezi kterými bude to dítě žít i potom.Není řešení problému dítě vzít a nechat doma tj. v prostředí,kde se nesetká konkurencí,nespravedlností,ale třeba i s vytvořením kamarádství na život a na smrt
.Pokud má dítě ve škole problém a naučí se ho zvládnout,je to daleko přínosnější než když mu potencionální problémy předem odstraníme.Určitě jsou věci,kterým své děti vystavovat nebudu a když se s nimi nesetkají nikdy budu ráda,ale takové zdánlivé maličkosti,jako třeba pochopit spolužáka,který není tak nadaný,jako Tvůj syn a rád se dívá na TV.Nemusí být nejlepší kamarádi,ale můžou se respektovat a oba budou vědět,že lidi jsou různí a není nic špatného na tom,že jednoho baví učení a druhého fotbal nebo PC a že jsou věci,ve kterých se shodnou a najednou je to sblíží.Tohle je strašně důležité a bohužel se to dneska podceňuje.Ono totiž není umění skamarádit se s někým,kdo je stejný,umění je naučit se respektovat nebo se dokonce sblížit s někým,kdo je úplně jiný.Dcera třeba měla základce kamarádku,které tak tak prolézala,měla i poruchu učení,ale ony si rozuměly,přestože intelektem byla každá někde jinde,trávily spolu hodně času.Kdybych dceru dala jako malou na výběrovou školu,nebo ji učila doma,kdybych dbala na to,aby se stýkala jen s dětmi na stejné úrovni(hrozný výraz
),měla by zafixované,že lidi méně vzdělaní jsou nezajímaví a že by si s nimi neměla co říct.A to by podle mě byla hrozná škoda.Dneska je jí necelých 17 a musím říct,že je schopná obstát v každém prostředí,sociálně je velmi zdatná,takže věřím,že jsem udělala dobře.Se synem jsem měla v plánu totéž,bohužel neklaplo....