Zpráva o průběhu domácího vzdělávání v naší rodině

Zpráva o průběhu domácího vzdělávání ve školním roce 2000/2001 při ZŠ Šeříková 33 v Ostravě Výškovicích.

Do domácího vzdělávání byly zařazeny naše dcery:

Kateřina Floryková, 2. třída

Martina Floryková, 1. třída

Náš vzdělávací plán vycházel ze vzdělávacího programu OBECNÁ ŠKOLA, který se nám vzhledem ke svému důrazu na výchovné předměty zdál pro domácí školu přiměřenější.

Základem vzdělávacího procesu byly pravidelné dopolední vyučovací bloky v pracovních dnech, věnované především českému jazyku a matematice.

Výchovným předmětům byly věnovány především odpolední a víkendové časy, kdy se do dění mohla zapojit celá rodina včetně otce. Podstatnou součástí domácího vzdělávání našich dětí jsou pravidelné "mimoškolní" aktivity, jejichž pravidelný rytmus dodává týdennímu programu dětí žádoucí řád (viz příloha).

Zvláštní důraz klademe na vztah k literatuře, proto pro nás je velkým zadostiučiněním, že obě žačky se stávají samostatnými čtenářkami, pro které se kniha (na rozdíl od televize, jejíž sledování je spíše vyjímkou) stává neodmyslitelnou součástí života.

Prvouka tvoří s dramatickou výchovou, ale i s ostatními výchovami jednotný "multidisciplinární" vyučovací celek, v němž jednotlivá témata dle vzdělávacího plánu prolínají všemi uvedenými předměty (viz např. projekty "Město, ve kterém žijeme" nebo "Erb naší rodiny", které nám umožnily zabývat se i tématy, která by striktní postup dle školních osnov nechal stranou).

Osnovou pro vedení křesťanské výchovy byla pravidelná účast na lekcích, probíraných v nedělní škole, kde děti zároveň mají příležitost trávit čas v kolektivu dětí a vyučované v praxi uplatňovat ve vzájemných vztazích.

Snažíme se dětem předat lásku k poznání, k moudrosti, i k umění a hudbě. Součástí výuky výtvarné a hudební výchovy je proto i pravidelný poslech vážné hudby, návštěvy koncertů, divadel a rozmanitých akcí, které dětem umožní vnímat krásné věci a rozumět jim.

Tělesná výchova je především otázkou životního stylu, ke kterému děti vedeme. Děti tráví mnoho času v terénu, v přírodě (zahrada a sad u prarodičů, naše vlastní zahrada s možností, obojí hojně využívané i v rámci "prvouky"). Obě dcery se během školního roku naučily jezdit na kole, Katka absolvovala plavecký kurzu při ZŠ Šeříková, obě navštěvovaly hodiny sportovní výchovy v tělocvičně pod odborným vedením.

Do domácího vzdělávání jsme zapojení druhým rokem a domníváme se, že dosavadní průběh u nás doma naplňuje očekávání, se kterým jsme se do věci pouštěli. Domácí škola klade samozřejmě na celou naši rodinu zvýšené nároky, kterých bychom jinak byli ušetřeni, na druhé straně nám ovšem poskytuje nesčetně příležitostí k tomu, abychom mohli lépe poznat své děti i sami sebe, o což bychom byli bez domácí školy ochuzeni.

Průběh domácího vzdělávání je podchycen v každodenních "záznamech o vzdělávání". Každá z dcer si vede "šanon", ve kterém jsou archivovány všechny žákovské práce, jež nejsou v sešitech a učebnicích či naopak na velikých výkresech, a dále všechny "předměty doličné", získané na cestách a jiných školních akcích, jako např. fotky či jiné doklady. Obě žačky jsou na svůj ŠANON patřičně hrdé a rády se jejich obsahem chlubí přátelům a známým.

Spolupráci se ZŠ Šeříkovou a zejména s panem ředitelem Bakončíkem považujeme za bezproblémovou. Způsob metodické spolupráce s paní učitelkou Kučovou nám vyhovuje.

Mrzí nás ovšem, že používané vysvědčení neposkytuje prostor pro hodnocení účasti a výsledků v "mimoškolních" činnostech (např. kroužky) a "nepovinných" předmětech (např. pokrok v základech angličtiny, jehož Katka v průběhu 2. ročníku dosáhla) a i pro "oficiální" hodnocení je vyčleněn pouze prostor, neumožňující kvalitní popsání všech rovin dětské duše.

Při hodnocení dosavadního průběhu experimentu jsme poněkud zaskočeni skutečností, že ministerstvo školství se nezajímá ani tak o nás a o naše děti, o naše skutečné potřeby a přání, ale především o písemné zprávy a formuláře. Zdá se, že jsme považováni spíše za exotické jedince, na které je potřeba dohlížet, než za aktivní rodiče, milující své děti, jimž je potřeba podat pomocnou ruku, aby svůj úkol mohli plnit ještě lépe.

Doufáme, že experiment se s těmito dětskými nemocemi vypořádá a že se prokáže, že domácí škola - při odpovědném přístupu rodiny - může být i v naší zemi jednou z alternativních způsob vzdělávání dětí.

V Ostravě 15.6.2001