Přezkoušení žáků domácí školy

K přezkoušení se dostavilo celkem 26 žáků se svými rodiči. Dvě děti byly předem omluveny ze závažných důvodů. Na základě hodnocení předchozího pololetního přezkoušení, ve kterém zástupci ŠÚ a ČŠI shodně konstatovali, že měli k posouzení znalostí žáků málo času, jsme se snažili najít jiný způsob, který by vyhovoval lépe. Žáci byli rozděleni do skupin podle ročníků a přezkoušení probíhalo ve skupině.

Žáci prvního až třetího ročníku pracovali s konzultantkou podobným způsobem jako při běžném vyučování - práce ve skupině, soutěže....

Pro žáky čtvrtého a pátého ročníku byly připraveny otázky, s nimiž žáci pracovali samostatně, dosazovali, vyplňovali, prováděli výpočty. Důraz byl kladen na samostatné objektivní vyhodnocení práce každého jednotlivce. Znalosti z vlastivědy a přírodovědy byly přezkoušeny námi předem připravenými otázkami z celé šíře učiva daného ročníku a předmětu. Pro každý ročník byla ke přezkoušení vymezena jedna hodina. Rodiče žáků byli přítomni, do přezkoušení však nezasahovali.

Komise složená ze zástupců MŠMT ČR, ŠÚ Liberec a ČŠI měla k dispozici ke každému přezkušovanému žáku dvě složky obsahující tyto materiály a dokumenty: třídní výkazy, osobní složky žáků, které obsahovaly katalogové listy žáků, zprávy ze škol, výsledky pedagogickopsychologických vyšetření, Žádosti rodičů o zařazení dítěte na Domácí vzdělávání a Dohody o podmínkách zařazení. Druhá složka obsahovala práce dítěte, které byly vypracovány při konzultacích, čtvrtletní a pololetní práce zpracované žáky ve škole v určeném termínu. Každé dítě si spolu s rodiči připravilo výstavku svých výtvarných prací a fotografií z vyučování doma.

Snažili jsme se připravit prozkoušení zodpovědně a pokud možno co nejobjektivněji. Avšak přítomnost tolika dospělých, nové prostředí a u starších dětí kumulace náročných prací však výsledky celoroční práce přece jen zkreslila.

Nejlépe reagovaly mladší žáci - první, druhý a třetí ročník. Tréma a nejistota se zde projevila pouze v kvalitě čtení, kdy si děti uvědomovaly vážnost situace. Přestože se některé setkaly poprvé, byly okamžitě schopné spolupracovat ve skupině, pracovaly s chutí a bez zábran. Starší žáci vnímali situaci s větším napětím a vědomím zodpovědnosti. U nich se tréma projevovala ve větší míře. Pracovali samostatně, většina z nich nepotřebovala podrobnější pokyny, jakmile byli hotovi se zadaným úkolem, sami se hlásili o další práci. Problematická byla práce u tabule, neboť zde měli pocit kontroly mnoha dospělých a děti se tak dopouštěly zdánlivě nepochopitelných chyb - záměna sčítání a násobení...

Také reakce při zkoušce z cizího jazyka byla nepřiměřená, neboť tato

byla zařazena jako poslední a děti již byly velmi unavené.

Při následném hodnocení výsledku přezkoušení konzultantkami jsme konstatovaly, že děti známe z konzultací natolik dobře, že přezkoušení za přítomnosti komise je spíše informativní ukázkou.

V našem způsobu uspořádání experimentu Domácího vzdělávání navštěvují děti které jsou místní, jednou za týden vyučování a konzultaci. Později je stanoven počet konzultací minimálně jednou za měsíc. Při každé návštěvě vyučování a konzultace jsou děti přezkušovány ústně i písemně, aby bylo zřejmé jak dítě postupuje v učivu. Aby bylo možné navrhnout nápravu, poradit jak na další učivo, co je třeba více upevnit, procvičit. Poznatky, které škola tímto způsobem získává jí umožňují velmi dobře hodnotit postup ve výuce každého žáka.

Forma velkého přezkoušení nemá na základní škole žádnou obdobu, snad nejvíce se mu vzdáleně blíží kdysi dávno vykonávané závěrečné zkoušky v 8. závěrečném ročníku základní školy. Děti v základní škole nejsou nikdy zkoušeny z učiva celého školního roku v daném předmětu.

Navíc toto velké přezkoušení je pouhé ověření jenom několika z mnohých požadavků které předepisuje vzdělávací program, neříká nic o tom jaké bylo dítě na počátku školního roku, jak postupovalo ve výuce během školního roku, jak spolehlivě a odpovědně plnilo své povinnosti, jak bylo snaživé, ani s jakým porozuměním přijímá mravní a občanské hodnoty a zapojuje je do utváření svých kritérií k rozeznávání dobrých a špatných názorů, postojů a činů lidí.....

Pokyny MŠMT ČR sice jasně hovoří o tom, že žáci z Domácího vzdělávání nemají být v žádném případě komisionálně zkoušeny, je však velmi obtížné najít zodpovědně ten nejlepší způsob jednorázového ověření, zda je dítě vzděláváno systematicky či nikoliv.

Pokud je ve způsobu ověřování experimentu Domácího vzdělávání zakotvena povinnost pravidelných konzultací, tak jako je tomu v naší škole, myslíme si, že velké přezkoušení žáků před komisí není nutné. Děti i rodiče pravidelně dochází do školy, jsou s ní v úzkém kontaktu a děti jsou neustále prověřovány testy či ústním přezkoušením. Konzultantky děti i jejich rodiče velmi dobře znají, v průběhu celého školního roku nasbírají dostatečné množství podkladů a závěrečné přezkoušení k hodnocení dítěte nepotřebují.

Chtěli bychom, aby závěrečné přezkoušení bylo slavností, kdy žáci předvedou to, čemu se naučili a budou mít příležitost pochlubit se svými výtvory.

Závěrečné přezkoušení tak, jak proběhlo dne 4. 6. 1999 mohlo částečně vypovídat o znalostech dětí, naprosto však nemohlo zachytit změny ve vztazích a nastartování morálních postojů dětí.

Máme-li hodnotit své zkušenosti s Domácím vzděláváním komplexně, potom nelze opominout právě nastartování dětí k vlastní zodpovědnosti za zvládnutí učební látky a k tomu, co se skutečně naučí. Ve všech případech je patrné přijetí odpovědnosti za to, co budu umět, samotným žákem, což u dětí, docházejících do školy denně, pozorujeme až ve vyšších ročnících. U starších dětí došlo ke změně postoje k rodičům - je zde více vážnosti a užší vztah k rodičům. V rodinách můžeme pozorovat lepší spolupráci rodičů ve vzdělávání a výchově dítěte, otcové se zapojují do práce s dítětem mnohem více, než pokud dítě chodilo do školy denně - to byla zpravidla úloha matky.

Jsme rádi, že se naše škola mohla do tohoto experimentu zapojit, osvědčil se jako velmi dobrá alternativa běžné školní docházky.