Jak dopadlo domácí vyučování v Liberci?

Hodnocení průběhu prvního roku experimentu Domácí vzdělávání v Liberci.

• Došlo ke sblížení školy a rodiny. Rodiče se účastní mnoha akcí pořádaných školou a aktivně se zapojují. Jejich děti se při společných akcích začleňují mezi žáky školy bez obtíží.

• Škola má velmi podrobný přehled o všech žácích zařazených v domácím vzdělávání, minimálně jedna z konzultací během školního roku probíhá v rodině.

• Na počátku potřebovala naprostá většina rodin pomoc školy v mnoha oblastech - rozvržení učiva, metodické postupy při výuce, způsob hodnocení, záznamy práce s dítětem, režim v rodině, spolupráce obou rodičů...

• Máme mnoho velmi dobrých zkušeností se zařazením žáků s poruchami učení. U většiny těchto dětí bylo dosaženo výrazného pokroku. Rodiče mohou pro práci s dítětem volit vhodný čas, kdy je dítě schopné se soustředit a může přijímat nové poznatky, mají jistotu v tom, že se výpadkem pozornosti neztratila návaznost učiva, mohou zařadit více procvičování toho druhu učiva, které činí dítěti potíže.

• Rodiče dětí, které netrpí poruchou učení jsou především velmi spokojeni s tím, že dětem odpadlo mnoho ztrátových časů a tím se otevřel prostor pro další aktivity ve vzdělávání dětí (další jazyky, zájmové činnosti...), nemusí čekat na pomalejší spolužáky.

• Velká přednost tohoto způsobu vzdělávání oproti klasickému je ta, že každý žák má svého osobního učitele. Nemusí tedy čekat až na něj příjde řada, když potřebuje něco od vyučujícího vysvětlit, není zkoušen před ostatními, aby když něco momentálně nezvládá stala se tato informace pro jeho spolužáky zbraní a pro něj samotného velmi nepříjemnou a stresující zkušeností.

• Doma je určitě podnětnější prostředí na rozdíl od některých tříd, ve kterých učitelé musí děti velmi těžce získávat a motivovat jen proto, že ve třídě existuje několik silných jedinců, kteří prosazují udržení co nejnižší úrovně třídy při postupu ve výuce, nošení pomůcek, domácích úkolů.. V nich bývá snaživý žák často označen spolužáky za šprta a je za svou snaživost postaven mimo dětský kolektiv.

• Děti se mají ve škole především připravit na cestu celoživotního vzdělávání, to znamená že nejdůležitější není získání informací a jejich perfektní memorování. Cílem je naučit žáky samostatně pracovat s potřebnými informacemi, jejich získávání a práce s nimi.

• Jedna z maminek hezky vyjádřila to co cítí každý rodič, který vypravuje své dítě poprvé do školy. Dítě bylo do této doby plně pod kontrolou a vlivem svých rodičů - najednou se čas strávený s rodiči velmi zkrátil. V čase, o který rodiče přišli, jsou děti ovlivňovány učiteli, spolužáky, ulicí, ale také mohou lapeny do sítí dealerů, kriminality..... Dětem nastává velmi tvrdý život, ráno spěchat do školy, ve škole sedět téměř 4 hodiny v jednom kuse (dospělí by takový způsob života asi nemohli dlouho vydržet), sledovat výuku ve třídě, pracovat v kolektivu spolužáků, přijímat informace, udržet pozornost. Po obědě odejít domů a psát úkoly a opakovat učivo. Když si uvědomíme, že se do nástupu do školní docházky dítě zabývalo povětšinou hrou, je pro něj velmi těžká změna.