Nezáleží na slabikáři, ale na učiteli a rodině

Myslím, že nezáleží na tom, co se v slabikáři píše, to jak bude dítě číst hodně záleží na tom, jak se rodiče dítěti věnovali od útlého dětství, jestli na něj hodně mluvili, zda mu četli atd. a ve škole taky hodně na tom, jaký je učitel, jak umí s knihou pracovat. Myslím také, že není, pro dobrého učitele, problém s banálního psaní o mase udělat smysluplnou a obohacujíci besedu. Z mojí zkušenosti učitelky, i když na druhém stupni, mohu říct, zlaté tradiční učebnice a hlavně staré, kde nebylo zbytečně moc učiva. Jak je učiva příliš a příliš složitě strukturovaného do kategorií a podkategorií, děcka z toho mají jen zmatek. Např. takový ekologický přírodopis zase probírá takový pel mel a děti nemají ponětí nico tom o jakých rostlinách se učí a proč se jim vlstně říká vyšší či nižší. atd, atd., mohla bych pokračovat do aleluja. Je snadné to svést na knihy. Proto aby děti něco uměly, nemusí být extra moderní učebnice,ale hlavně rodiče, co mají na děti čas a učitelé, kteří berou své povolání jako poslání a mají děti rádi jako vlastní. A musím říct, že jich většina takových je, dělají mnohem více než musí. Je zde ale ještě jeden problém, rodiče kteří podkopávají jejich práci, mluvím teď jen o malé části rodičů, kteří stojí vždy na straně svého dítěte, i když neví, jak se jejich dítě doopravdy ve škole chová.