A co učitelé, kteří se bojí svých žáků?

Strach ve škole většinou nemá nic společného s vyučováním, ale s přestávkami. Děti dnes řeší mnohem složitější sociální vztahy než jsme řešívali my. Jsou mezi nimi mnohem větší rozdíly. Stačí, aby přišlo dítě do školy v opraném tričku místo v Nextu a hned je za outsidera a terčem posměchu a nadávek, které se dnes bohužel velmi často točí kolem "matek" a jiných členů rodiny. Chtěli byste chodit někam, kde vám nadávají, že vaše matka je...? A co s tím můžou dělat učitelé? Budete se možná divit, ale sami toho moc nesvedou. Když se proti nim postaví třída, která agresora kryje, občas se sami musí bát, třeba kde najdou svoje fotky s vtipným komentářem. Jediná šance je, když škola hned od první třídy skutečně spolupracuje s rodiči všech žáků. Takových škol není moc, ale najdou se. Pro učitele je to mnohem náročnější než samotné učení, je to vlastně jejich druhé povolání - sociální pracovník. Práce se vztahy ve třídě zabere až 20 procent celkového času na výuku, ale aspoň pak děti doma strachem nezvrací. Ale svalovat vinu za strach ze školy jen na školu je jenom populistická berlička, která zase přehazuje povinnosti z rodiny i z dětí samotných na instituci. Ani samotná škola, ani samotní rodiče, ani samotné děti ten problém nevyřeší. Musí spolupracovat.