Re: A co tím chtěl básník říci?

Ano, u některých jedinců nepochybně ano. Ovšem vyvozovat z ryze empirického indexu nějaké obecně platné závěry mi přijde poněkud pošetilé. Donutil jsem se oevřít několik článků (mimo jiné proto, abych zjistil, jak se přesně ten glykemický index měří, tato veličina za mých mladých let neexistovala), a nakolik lze tyto články považovat za seriozní, zdá se, že fruktoza začíná mít ve srovnání s glukozou mnohem temnější pověst. Rozbíjí insulinovou signalizaci (to se asi dá částečně kompenzovat současným příjmem glukozy), a obecně vytváří podmínky daleko vhodnější k ukládání tělesného tuku. Synteza lipoproteinů a jejich remodeling v důsledku konzumace fruktozy jsou zmiňovány na více místech. K tomu přistupuje anaerobní metabolizace fruktózy na laktát. (Pravděpodobně i změny pocitu sytosti, i když v tom posledním asi nemá zatím jasno nikdo.)

Tím chci říci, že nevidím důvod řepný cukr demonizovat tak, jak činí článek, rozhodně neobhajuji neomezenou konzumaci cukru (jakéhokoli). Pokud chce někdo omezit příjem cukru, vyřazení různých coca-col a jiných slazených nápojů je první krok, co dím: první skok. Další úpravy jídelníčku jsou už jen třešnička na dortu (ehm, nechápat doslova )

S cukrem (cukry, tj. i škroby atd.) je podle mě nutno naučit se zacházet, stejně jako s tuky, s kofeinem, alkoholem, ..., nebo třeba kuchyňskou solí. Dogmaticky odmítat sůl na základě toho, že její nadužívání vede k hypertenzi a dalším potížím je stejně nemoudré, jako dogmatické odmítání cukru.