ze zkušenosti

S cukry mám několik zkušeností:
Dcerku jsem se snažila od nezdravého bílého cukru uchránit co nejdéle - do 3 let neochutnala bombon. V sedmi letech by se s trochou nadsázky dala nazvat bulimičkou - měla li přístup ke sladkostem i jiným nezdravostem co doma nemá, jedla dokud to jen šlo. Návštěvy byly horor, sbaštila vždy všechno občerstvení pro všechny i za cenu toho, že si nestihla pohrát s navštívenými dětmi. Tak jsem velmi popustila oteže co se týče zdravé stravy. veldli rozhodně špatnou cestou.
V posledních měsících jsem ale vypozorovala značný vliv hladiny curku v krvi a dcerky nálad (ADHD) a snažím se s tím znovu pracovat a to i u sebe (taky jsem byla dost závislá na sladkém). Mé zjištění je takové, že když se rychlými curky hladina prudce nezvýší a pak naspadne, tak mě mlsná nehoní a u dcerky to také funguje. Přešli jsme na obilné kaše k snídani, které na dlouho zasytí a nezpůsobí náhlý propad, který tu chuť žene. Dáváme si víc zeleniny než ovoce, sladké pití se nám daří hodně omezit (a to nesladké dcerka dřív nepila vůbec - postrádá pocit žízně). Nahrazujeme i bílou mouku a podobně. Na mlsání máme různá semínka a oříšky, které obě milujeme. Dcerka má mnohem méně žravých nálad, ale když na něco chuť má, nikdo jí nebrání. Sama už cítí, že jí výkyvy cukru nedělají dobře a když je doma a v klidu, tak si to i uvědomuje a dá přednost nabídnuté zdravé stravě. Neříkám, že jsme problém vyřešili, ale mám z vývoje dobrý pocit.

Co bych udělala jinak u malého dítěte? Nenabízela bych sladkosti, ale nebránila bych a nerozmlouvala to, co mají ostatní děti.