Re: 11) souhlas

Pracovala jsem se školství jako vychovatelka, tedy hlavně s odpolední pracovní dobou. Už před r. 1989 jsem vznesla dotaz, KDY a KDE se mám dále vzdělávat (třeba i za své), kdy veškeré vzdělávání probíhá odpoledne, tedy v mé pracovní době. Napadla jsem tehdy celý vzdělávací systém. Nás třeba tehdy všechny učili hrát na klavír, ale pro mne to bylo do praxe naprosto nepoužitelné. Klavír jsem doma neměla, je to drahý hudební nástroj. Měla jsem jiné priority, než šetřit na piáno, například si zařídit bydlení. Ve skole jsem cvičit nemohla, protože dopoledne, kdy jsem já měla volno, se ve třídě, kde bylo piáno, učilo. A odpoledne jse zase já byla s dětmi. Naco jsme se teda povinně učily na piáno? Nemohly jsme hrát na kytaru nebo tahací harmoniku? Ne nemohly, protože tak to bylo dáno systémem. Já se to sma učit nemohla. Nejsem tak dobrá, abych se sama naučila na hudební nástroj, jako samouk jsem se naučila jen na zobcovou flétnu. Kursy probíhaly odpoledne, v době, kdy jsem byla v práci.
Já jsem pak znechucená ze skolství odešla. S dětmi se pracovat dalo, ale systém byl naprosto neporazitelný.