Nečekám nic..

Hluboké zklamání, flustraci a beznaděj prožívám již několik let s vlastním manželem. Již několik let ho téměř vůbec nezajímám.Útěchu jsem hledala vždy v práci, ale od nového roku nemám ani tu. Mám postižené dítě a najít práci na pár hodin s hrozbou, že kdykoliv můžu skončit s dítětem v nemocnici je pro každého zaměstnavatele nereálná. Někdo by mi možná poradil, ať o manžela bojuji. Jenže můj manžel o to nestojí a já jsem již za těch pár let ze všech problémů tak vyflusaná, že nemám chuť, náladu ani energii o nic a nikoho bojovat.Nemůžu spát,většinou jen tak přežívám a nečekám už vůbec, ale vůbec nic...