Re: Klokánky - opravdu v zájmu dětí?

Nejenže jsem se tam byla podívat, já tam dokonce pracovala. Úžasné je, když stát sebere rodičům děti jen proto, že jsou sociálně slabí. Pak děti umístí třeba 300 km od jejich bydliště, následně vyčte rodičům, že se o děti nestarají a nenavštěvují je, poté je zbaví rodičovských práv a děti jdou do pěstounské péče nebo do adopce. Toto všechno se vydává za "dobro pro děti". Bylo mi ze všeho nejednou blivno. Děti v ústavu nenáviděly nás, protože my (rozuměj pracovníci DD) jsme podle nich byli příčinou toho, že nemůžou být s rodiči. My sprosťáci jsme po nich dokonce chtěli práci! A sice uklidit si vlastní bordel, napsat úkoly do školy a dát na hromadu špinavé prádlo, aby ho v prádelně vyprali, vyžehlili a zašili. Pro milé dětičky jsme byli všiváci nejvyššího kalibru. Ono jim většinou nedocházelo, že jídlo musí někdo nakoupit a posléze uvařit, taky nádobí se občas myje, prádlo je třeba vyprat a zašít, občas je třeba uklidit. A protože na všechno jsou v DD pracovní síly, dětičky nemusí prakticky nic dělat, ony jsou přece chudáčci z ústavu. Pak ale dětičky dospějí a v 18 letech jsou bez milosti vykopnuty na ulici. Nevědí, že je třeba sehnat si bydlení, platit nájem, platit vodu, elektřinu, sehant si práci, protože tintili nebudou... Euforie z nabyté svobody jim většinou vydržela do doby, než rozfofrovaly všechny peníze, byla jim zima a začaly mít hlad. Někdo šel do sebe a začal se o sebe starat, hodně jich ale končí v kriminále, protože na život bez ústavu absolutně nejsou připravené. A to je druhá stránka věci "pomoci" dětem. Rodina by jim pomohla, ústav ne.