Proč se dětem nevěří?

Neříkám, že někdy není odklad opodstatněný z hlediska mentální nebo sociální nezralosti, ale...
Mám spíš pocit, že často se jedná o podceňování dětí a rodiče si tím léčí svoje strachy a úzkosti (které má většina rodičů) a nebo se snaží "užít si ještě rok v klidu školky" a odložit o rok nával povinností se školáčkem.

Proč by srpnové dítko mělo mít odklad kvůli věku a červnové, květnové třeba už ne? Copak ty 2-3 měsíce hrají až takovou roli? V Anglii, když jsem tam byla jako au-pair, tak čtyřleté děti chodily do školy a už se učily počítat do 20, uměly spočítat předměty a tak. A v dalším ročníku se (jako pětileté) učily číst a taky to šlo a to byly o rok mladší než naši prvňáčci.

V dnešních školách už přece děti nemusí 45 minut sedět s rukama za zády a celou hodinu se taky jen "nedrtí", zvlášť v první třídě tolerují, že prostě děti 45 minut pozornost a soustředění neudrží a dobří učitelé z toho nedělají vědu.

Málokterý rodič si třeba uvědomuje, že odklad může i dítěti ublížit (zvlášť když pro to není opravdový důvod, což třeba věk jako takový není). Ze školky mu odejdou kamarádi a kamarádky, kteří zamíří do škol, a dítě nechápe, že mu maminka s tatínkem umetají cestičku na příští rok, ale bere to, že selhalo, že ho do školy nevzali a ono musí zůstat ve školce "s prckama". Navíc víceméně opakuje věci, co dělalo už jeden školní rok a tak trochu stagnuje (ti, co ten odklad opravdu potřebují, tak mezitím rostou).

Naše dcera je srpnová, příští rok má jít k zápisu, a už teď se nás kdekdo ptá, jestli jí zařídíme odklad. A dost se diví, když říkám, že ne. Výslovnost r a ř snad dohoní, ale jinak počítat umí do stovky, sčítá (formou hry) do 20 a odečítá v intervalu 0 až 10. Písmenka zná a začíná slabikovat. Pravda, neumí si zavázat tkaničky a nenají se příborem. Ale proč by měla zůstávat ve školce o rok déle jen proto, že se narodila v srpnu? A je fakt, že okolí nás nechápe, my jí chceme okrást o dětství a nechceme jí dát náskok ve škole ...

V tomto školním roce jejich původní třídu rozdělili a starší děti (většina jejích kamarádů a kamarádek) šly do jiné třídy. Dcera z toho je smutná doteď i když si našla nové kamarády. A zrovna tak si pamatuju, jak jsem se styděla a byla smutná, že musím zůstat ve školce, když ostatní šli do školy (byla jsem říjnová) a to jsem byla hyperaktivní a ten rok navíc ve školce mi jen prospěl.

Takže možná kdybychom dětem víc věřili a neumetali jim tolik cestičku, tak by se žádná katastrofa nekonala a bylo by víc místa ve školkách