Re: Proč se dětem nevěří?

Od kamarádek s dětmi v první třídě vím, že už učí jinak, u prvňáčků je toho i dost formou hry... Vždy záleží na učitelce, jaké to bude. Nějaký tlak na děti být musí, aby se udrželo tempo, ale většinou to není extrémní soutěžení a přehnaný tlak na výsledky. Bohužel to je spíš záležitost rodiny - přehnané nároky a velký tlak na děti. Jasně, že se musí naučit číst, psát a počítat, ale spousta rodičů potřebuje, aby bylo dítě skvělé ve všem a to jde málokdy.

Já dobře počítala, šel mi pravopis a dobře jsem četla, látku si pamatovala ze školy, ale psala jsem příšerně a aspoň náznak výtvarného talentu se mi objevil až ve čtvrté třídě. Takže na vysvědčení jsem měla jedničky (z výtvarky z milosti) a dvojku z milosti ze psaní i když bych zasloužila spíš trojku... Od první do 4 třídy se nám vystřídalo 12 třídních učitelek, stabilita žádná a přesto 1/4 žáků skončila na jazykovce a nebo v matematické třídě a potom jsme se sešli na víceletém gymnáziu.

Je to tedy spíš o dítěti a rodině, než jen o systému a škole. Je to jednoduché říct, že za všechno, když se nedaří, může škola. Někdy to tak je, ale většinou je to spíš přílišné očekávání rodičů a pak se řeší, kdo za to může, že dítku nejde úplně všechno... a někdy si prostě rodiče nepřipouští, že je dítko flink a nebo prostě mu není dáno mít až do maturity samé jedničky.

Vždyť ani my dospělí nemáme talent na všechno, ne?