Re: Držím palce paní Bezděkové!

Nikdo nevíme, jak to bylo. Dovolila bych si jen několik poznámek.
1) Deník Blesk: mám pocit, že jedna ze zdejších přispívajících pro tyto noviny pracuje. Jsou to ony noviny, které se jako první začaly ohánět titulky: Koupal se z dětmi a kvůli tomu byl obviněn ze sexuálního zneužívání atd. Ta samá osoba tady nyní hájí p. B. a kritizuje mediální útoky, které se na ní snesly. Pokud si pletu osoby a nebo mi něco uniká, předem se omlouvám.
2) Paní Marta sem začala psát ještě před tím, než se její muž zabil. Psala jasně o tom, že dostala doporučení do logopedické poradny a protože logopedky placené pojišťovnami měly dlouhé čekací doby, šla k logopedce soukromé. Pochybuji, že je paní Marta tak rafinovaná, aby v momentě, kdy jí odebrali děti a prosila o pomoc (což bylo z toho prvního příspěvku patrné), manipulovala s fakty a záměrně mluvila o pedagožce jako o logopedce. V tu chvíli kvalifikace paní B. nebyla vůbec důležitá a paní Marta samozřejmě nemohla tušit, že se její muž zabije a jak se celá situace vyvine. To svědčí dle mého názoru o tom, že paní Martě nebyla vůbec jasná kvalifikace paní B., ani to, že paní B. s holčičkou neprovozovala logopedii (tak jak laik rozumí tomuto výrazu), ale v podstatě něco docela jiného.
3) Chápu, že paní B. je ve velmi těžké situaci. Samozřejmě má právo se hájit. Musím ale říci, že mail, který zde byl zveřejněn (pokud tedy opravdu pochází od paní B.), rozhodně nehovoří v její prospěch. Místo aby vysvětlila, jaký byl vlastně její postup, hází pouze špínu na paní Martu, její rodinu, logopedickou asociaci a na novináře. A to ještě stylem zcela nehodným vzdělaného člověka. Chápu rozrušení, ale tohle by opravdu člověk na úrovni nemohl vyplodit ani v největším stresu. Je samozřejmě možné, že to paní B. vůbec nepsala.
4) A teď to, co mi připadá nejdůležitější. Pokud bych já byla v kůži paní B., a i když bych byla přesvědčená, že jsem jednala podle nejlepšího vědomí a svědomí, cítila bych se odpovědná za to, co se stalo. Přestože není samozřejmě vina paní B., že se otec holčiček zabil, já bych prostě tu odpovědnost cítila. Snažila bych se rodině nějak vyjádřit soustrast, nějak jim vysvětlit, že jsem se snažila opravdu jednat v zájmu holčiček. Chápala bych jejich zlobu a rozhořčení. Z toho, co jsem četla, mám spíš pocit, že se každý ze zůčastněných včetně paní B. snaží jen obhájit svoje jednání a úplně zapomíná na opravdové oběti tohoto příběju: paní Martu a její dcery.