Jsme holt nápadní...
Nic si z toho nedělej, já taky občas nestíhám odpovídat na všechny ty dotazy. Děti mám sice po jednom, ale celkem tři, a k tomu dva psy. Když s tou smečkou vyrazím ven po našem sídlišti ( a vyrážíme několikrát denně, protože škola, školka, kroužky, nákupy, venčení, k doktorce...), můžou si někteří lidi hlavy ukroutit. Nedávno jsem se takhle skvěle pobavila- chlap na nás zíral tak, že se probral až skoro po kotníky v hluboké louži.
A "dvojčátkové" poznámky známe taky. Čtyři roky jsem chodila se psy- matkou a dcerou (byly si opravdu hodně podobné) a reakce byly tytéž. Jé, dvojčátka! Jé, voni sou úplně stejný!
Za ty čtyři roky jsem jednou jedinkrát slyšela- jé, dva pejsci, a každej jinej! Byla to tak tříletá holčička...třeba z ní jednou bude mezinárodní rozhodčí na psích výstavách.
Takže hlavu vzhůru, jsme prostě víc vidět. A většina těch lidí to jistě myslí dobře. Měj se!
Odpovědět