Ahoj Pavlo :o)

tyhle hlasky jsem na Tvych strankach cetla jeste v tehotenstvi a musim uznat, ze nas vetsina neminula.
Vetsina reakci je veskrze velice pozitivnich, dost casto se opakuje: Pan Buh Vam pozehnej. To me vzdycky zahreje, protoze opravdu pozehnal, ja to tak beru a jsem moc stastna a vdecna. Mame holcicky a vetsinou jsou samozrejme povazovany za chlapecky. Trosku me to ze zacatku zlobilo, ale casto byly v bledemodrem, tak jsem se nedivila, no kdyz jsem jim dala ruzovy a bily dupiky a prodavacka u salamu se opet zeptala jestli to jsou kluci a vzapeti odpovedela, ze to nevadi (jako komu? ji? nam teda rozhodne ne! my jsme radi a kdyby to byli kluci tak bysme byli radi a kdyby to byl parecek tak bysme byli radi. Nekdy fakt nechapu co ty lidi resi), tak jsem rezignovala. I kdyz holky mely saticky tak byly povazovany za kluky. Spis me nedavno mile prekvapila pani, ze v nich poznala holcicky, kdyz mely bledemodre bundicky a cervenobile kulichy :o) Taky se je porad nekdo snazi srovnavat: jeee, ta je usmevavejsi, vidte? Neni, obe se tlemilkuji od rana do vecera, jen si holt vybiraji na koho :o) A nekomu se zdaji naprosto stejne a vzapeti jinemu kazda uplne jina. Na otazku jak je rozeznavam, odpovidam, ze rozeznavam, ale ze to neznamena, ze se nespletu, zvlast kdyz maji obe kulicha, to se ponekud skryji rozlisovaci body :o)) Jedna znama se me ptala, jestli si dobu chovani odmeruju na budiku, aby to bylo spravedlive, tak totedy opravdu ne, jsem mama ne automat. Vetsinou velice dobre reaguji babicky a nebo deti: mami, mami podivej dvojcatka, mami mami...a nese se to za nami jeste hodne dlouho :o) Jeden chlapecek Anezku v obchode obdivoval a hladil po tapicce tak dlouho az jsem myslela, ze nam zustane :o) byl z ni uplne uneseny, tak jsem si rikala, ze to s tou "nastavajici generaci" nebude tak spatny.
Rozpacita jsem byla hlavne kdyz byly holky uplne mrnavy a to z otazek na prubeh tehotenstvi a zpusob a prubeh porodu a vseho okolo, tak to mi prislo ponekud nepatricne od cizich lidi. Asi ve 3 mesicich jsme byly na takove zahradni oslave, spousta mladych lidi, ktere jsem neznala a samozrejme se vsichni vyptavali na to same (nevadilo mi to a pocitala jsem s tim), taky jsem jim rekla, ze odpovidam porad na ty samy otazky a kdyz jsem cely nas pribeh odvypravela asi po ctvrte, takze vetsina ho slysela tak 2-3x, prisla kamoska a korunovala to otazkou: hela a jak jsi rodila? Tak to vsichni propukli ve smich a dali mi za pravdu :o))
neprijemna je jen jedna sestra na kyclich, ktera pokazde opakuje, ze ona by teda dvojcata nechtela, ze to musi byt sileny. Mam 100 chuti odpovedet, ze ja bych nechtela doma ji, ze to musi byt taky sileny.
A jeste pridam dve hlasky pro pobaveni: kdyz jsme byly v Ikee hned prvni den co ji otevreli a holky vazily cca 5,5 a 6kg, tak jedna pani prohlasila: jeeee ty jsou malinkaty, ty maj snad 2 kila! Rada pro tuto pani zni: nikdy nevarte bez kucharky, protoze odhad vam ponekud schazi, jak asi vypadaj 2kg mouky, nebo 2 mlika...?
A kdyz jsme tam bastily a kolem nas se klikatila fronta na jidlo, tak zase jina pani prohlasila: jeee ty jsou hezky jak panenky, ty jsou jak Baby Annabell :o)))) Ja jsem to primo neslysela, ale kamaradka se malem ukousala smichy :o)) Taky tam byla se svym tehdy 11 mesicnim cvrcem a nekdo ty nase prcky povazoval za trojcata :o)))
No fakt bych nechtela byt celebritou, trosku vim o cem to je. A taky vim, ze mit dvojcata (vicercata) je dar a neni dan kazdemu (nastesti) a tak k tomu take pristupuji a jsem strasne moc vdecna, ze jsme ho dostali prave my. A fakt to neni tak narocny jak se muze zdat, nebo me to alespon tak nepripada. Tak nas prosim nelitujte, ale usmivejte se na nas, to potesi vic :o)))
Monca a Alzbeta a Anezka 7m