máme doma zrzku

Článek o dvojčatech se mi líbil a chápu ho, ačkoliv dvojčata nemáme, a to hned z několika důvodů:
1: moje nejstarší dítě (dcera) je od narození zrzavá. narodila se s krásným zrzavým čírem - k překvapení všech, neboť já mám tmavě hnědě vlasy a manžel je taková ta "myšina" :). Zrzavé vlasy má dcera po manželově maminc. Já ale netušila, že byla tchýně někdy zrzavá, protože jsem ji zažila už jen šedivou a staré fotky sjou černobílé... Vždycky jsem si přála zrzavou holčičku, ale když mi ji ukázali, byla jsem v šoku :) Geny se musely spojit ještě z mé strany, kdysi tam nějaká zrzavá pratetička byla... Abych to zkrátila - teď už je dceři 7, tak je to docela dobrý, ale těch komentářů! "je, hele, zrzavý miminko"; "no, manžel musí být blonďák, to se pak rodí zrzavý děti" (genetický nesmysl); "ta má krásný vlasy!", "to je teď moderní!"; "jiní si to takhle barví, a ona to má zadarmo!"... Dcera se mi taky moc líbí, ale čím byla starší, tím více mi tyhle komentáře vadily, protože je úžasná i z jiných důvodů - a rozhodně nechci, aby z ní vyrostla namyšlená fouňa na svůj vzhled... Nejhorší ale bylo, když si na ni lidé chtěli s fascinovaným výrazem v očích sáhnout jako na nějaký talisman. Teď už to přestalo, na tak velkou holku (vypadá spíš na 8-9 let) si přece jen netroufnou, ale je fakt, že už jsem na to byla taky alergická... takže pocity maminek dvojčat v tomhle smyslu chápu. To, co je zpočátku snad i milé, po časem prostě začnete nesnášet.
2.: Druhé dítě máme kluka, takže řečí o "párečku" jsem si užila až až taky. Vadí mi proto, že podsouvají, že nemít děti obou pohlaví je nějak méněcenné. Chápu, že je fajn mít zkušenost s obojím (je to vážně jiné), ale stejně mi to nepříjde na místě... to jako kdybych měla druhou holku, je to nějaké neštěstí? Přiznám se, že když se syn narodil, oddechla jsem si - ale ne kvůli tomu, že by nám "vadila" druhá holka, ale protože jsem věděli, že chceme mít ještě další dítě, a já nechtěla být pod tlakem okolí "no tak snad se vám ten kluk teď povede"...
3. Teď je na cestě třetí dítě a než jsme věděli, že bude jen jedno, celá rodina jsme si přáli dvojčata - dcera pochopitelně sestru a syn bratra. Já zase proto (ačkoliv je mi jasné, že to je zápřah), abych si jednoduše vyřešila dilema, zda mít tři, nebo přece jen ty čtyři děti :)... Ale slyšela jsem, že už i v dnešní technické době se stalo, že druhé děťátko neobjevili - a překvapení se konalo až u porodu... tak že by byla přece jen šance :)?