Re: kojení

Ahoj vespolek,

popisované zkušenosti mohu potvrdit. Teo se narodil hubenější v 38. týdnu, a byl ihned umístěn do inkubátoru kvůli udržení teploty. Byl tak neuvěřitelně ospalý a tak strašně nechtěl (nemohl?) sát, že byl zázrak, když nasál 5 ml. Sestřičky ho první dny dokrmovaly stříkačkou a ujišťovaly mne, že se určitě rozpije. Po několika dnech se mi vytvořil dostatek mléka, ale malý pil stále velmi špatně. Přes dobrou techniku kojení jsem musela začít mléko odstříkávat a Tea dokrmovat. Kojení nepodpořily ani mé ploché bradavky - musela jsem používat meduzu. Zkrátka po čtrnácti dnech v porodnici jsme odcházeli domů s dokrmováním z lahvičky (ale stále mateřským mlékem). Doma jsem pokračovala ve stejném režimu - 5 minut jedno prso, 5 minut druhé prso, dokrmit odstříkaným mlékem lahvičkou. Nevím, jaké má kdo zkušenosti, ale pro mě bylo odstříkávání dost hrozné. I přes používání odsávačky Avent to bylo poměrně vyčerpávající, a to hlavně v noci. Jak šly dny, Teo se nerozpil. Problém byl navíc podpořen tím, že jsme si nemohli dovolit tzv. rozkojování - tedy pouhé kojení co např. hodinu či dvě, a to proto, že Teo měl poměrně nízkou porodní váhu (2610 gr.) a po porodu samozřejmě ještě shodil. Takže dokrm byl nutný. Věc nemohla dopadnou jinak než postupným poklesem tvorby mléka (navíc jsem prodělal silnou mastitidu)a konečným zavedením umělé výživy ještě někdy v šestinedělí. Jak mléka ubývalo a odstříkávání bylo stále zdlouhavější, přiznám se bez mučení, že klesala i má motivace k odsávání. Zkrátka a dobře, dnes jsou Teovi přesně dva měsíce a jí umělou výživu. Samozřejmě, že přibývá, aby také ne, když pije 7x denně, většinou svých 240 ml. (váží již téměř 5 kg).
Mohu také potvrdil tu zkušenost, že když jsem malému připravovala první dávku umělé výživy, cítila jsem se divně a provinile. Ale tyto pocity jsem překonala, prostě to beru jak to je.
Přeji všem mnoho úspěchů.

Monika Matějková