Simoně, Ireně, Marcele, Petře, Kateřině...

Ahoj holky,
taky bych ráda připojila svůj názor. Pokud jsem si všimla, tak Tamara upozorňuje, že NĚKTERÉ KULTURY považují porod za zrození Ženy. Kdyby napsala, že některé kultury za ženu považují dívku po obřízce, kdo z Vás by jí vytýkal, že dupe po sebevědomí žen neobřezaných? Neměla jsem z článku pocit, že by autoritativně říkal - pouze přirozený porod je to pravé ořechové. Zato v něm byla zmínka, že je ženám automaticky nabízena možnost zmírnění bolestí. Na rozdíl od Tamary na automatickém nabízení nevidím nic špatného, ale... Při porodu jsem ležela na bolavých zádech a každá poloha, která mi trošku ulevila, byla provázena citovým vydíráním ze strany lékaře (jsem sobec, který myslí na vlastní pohodlí a ne na zdraví dítěte) a následným vrácením zpět na záda (podotýkám, že jsem rodila před čtvrt rokem). Dvakrát jsem odmítla analgetika a tak se lékaři vrhli na manžela - z jejich řeči jsem pochopila, že jsem něco jako exot, protože rodit v dnešní době bez analgetik není normální. A protože manžel byl navíc náležitě proškolen z předporodního kurzu (kde zjistil, že bez EA rodí snad jenom masochisti), začal mě na léky taky přesvědčovat. Podlehla jsem a chtělo se mi brečet, že v sobě nemám sílu mu vysvětlit, jak to s tou bolestí u mne vlastně doopravdy je... Chápu, když má žena při porodu bolesti a chce EA. A zrovna tak chápu, že v nemocnici, kde se rodička spolupracuje s lékaři (Petro, myslím, že by to mělo být spíš naopak) se stává pomalu nutností pro přežití. Ale že ho chtějí i ženy, které porodní bolesti dosud nepoznaly a ani neví, s jak chápajícím lékařem budou rodit, mne vcelku udivuje. A myslím, že tady hraje roli i to, jak v minulých letech ženy rodily. Marcelo, já se tím cítím poškozena. Pamatji na "výchovu k rodičovství" na školách před ani ne patnácti lety. Zdravotnice (sestry, lékařky) nám na besedách vyprávěly, jak takový porod probíhá. Když to shrnu - je to bolestivý proces, ze kterého nemáme mít strach, protože nás přivážou, abychom se náhodou špatně nepohly a neublížily si a navíc nám lékaři pomohou vše vyléčit. Vím, že jsem nebyla jediná, kdo se pak na porod vyloženě těšil... A další důsledek let minulých - stačí říct "přirozený porod" a následuje reakce - "to zas bude mrtvých dětí"... Kateřino, já v článku nenašla nic extrémního. Za extrémní bych považovala, kdyby Tamara radila rodičkám, aby si našly v lese nějaký klidný plácek, kde by za zpěvu ptáků a svitu Luny porodily... Jenže ona jim nedoporučuje ani porody doma (které v zahraničí fungují a děti ani ženy při nich neumírají - můj názor viz diskuze v části Porod doma), ona píše čistě a jenom o přirozeném porodu, kdy asistentka (nebo, Ireno, chceš-li tak lékař) nechá ženu rodit tak, jak ona cítí a nebude jí žádné léky dávat jenom proto, že je "dostává každá" (též citát z mého porodu). Kateřino, jestli ty jsi ztratila své pudy, je mi tě líto. Já se v mnoha situacích chovám zcela intuitivně a zatím s tím problémy nemám. A co se týká kojení a péče o děti, myslím, že u člověka nejde ani tak o pudy, ale o výchovu. Například mám o pět let mladšího bráchu, čili pamatuji dobu, kdy ho máma kojila i to, jak odstříkávala mléko také pro mně. A já od mala měla zafixováno, že děti papaj mlíčko od maminky, čili veškerá kampaň na podporu kojení jde tak mimo mně, nechápu, že se o tak přirozených věcech vůbec diskutuje. Asi to bude spíš pro ty, co kojení jakožto přirozenou součást péče o děti nezažily (i tak se mohly zkušenosti let minulých na dětech podepsat, Marcelo). A já sama při kojení měla problémy maximálně tak s lékaři. Přikládám špatně a poučena z kurzů jsem z toho byla nešťastná. Pak jsem si všimla, že malá přibývá a je spokojená, já problémy taky nemám a tak jsem byla taky spokojená. A potom se mě jedna lékařka snažila přesvědčit, že teď sice problémy nemám, ale co nevidět přijdou, takže se musím naučit přikládat správně. Zkrátím to - zhruba ve třech týdnech se mi udělala trhlinka, která během jednoho dne přestala bolet a to jsou veškeré mé problémy, i když nepřikládám podle odborných rad, ale podle "pudů".
Co mne se týká, tak já se na na knihu, kterou v článku inzerují, těším a až vyjde, ráda si ji přečtu. Mám dost velké sebevědomí, abych si dikázala přebrat, co je útok na mne - ženu, která neporodila přirozeně a co je informace, že to jde i jinak. A sama si dokážu zhodnotit, jestli to "jinaj" je pro mne lepší nebo ne.
Zdraví Sylvie