Re: Simoně, Ireně, Marcele, Petře, Kateřině...
Milá Sylvie,
nedá mi to, abych nezareagovala na to, co ve své glose z 23.3. popisujete. To, že porodník nařkne ženu, která si chce změnou polohy ulevit od bolestí, z toho, že kvůli svému pohodlí ohrožuje zdraví dítěte, považuju za naprostou nehoráznost. Bohužel to není poprvé, co slyším něco podobného a je mi z toho strašně smutno. Polohu rodičky vleže na lůžku (o které se již několik desetiletí bezpečně ví, že je pro rodící ženu i dítě nejméně vhodná) porodníci vyžadují zejména proto, že je velmi pohodlná pro ně. Nemusí se nijak sklánět, ani jinak omezovat své „pohodlí“, a to, že by vedle rodičky, která během porodu dospěje do některé svislé polohy, mohli sedět na zemi, ignorují. Dovedu si představit, jaký pocit bezmoci zažívá žena, které je při jinak nekomplikovaném porodu bráněno, aby poslechla své tělo a zaujala nejméně bolestivou pozici nebo si jinou přirozenou cestou ulevila, zato jí je vehementně doporučováno využít analgezii nebo anestezii. Zklamání z toho, že se mnou zachází bez nejmenšího pochopení pro to, čím právě procházím, musí být skličující. Vlastně na mě nastražili past, do které mě pak chytli a tím mi můj porod vlastně ukradli. Nelze se divit, že žena nemá v takové situaci chuť ani sílu bojovat za svoje představy, prostě rezignuje, na všechno včetně epidurálu kývne a chce „to“ mít co nejdřív za sebou.
Ať se na mě „poslušné“ rodičky a příznivci epidurálu nezlobí, ale je absurdní, že ve většině českých porodnic bez jakýchkoli připomínek vyhoví ženám, které si samy přejí anestezii, ale ženy, které si přejí porodit co nejpřirozeněji, si musí svoje požadavky tvrdě vybojovávat a ne vždy ještě uspějí.
Míla
Odpovědět