Re: Pískoviště-nebezpečí pro naše děti?

Bibi, jakožto matka dřevěnýho dítěte se musím ozvat :-)))
Některým dětem je jedno, jestli je chytáš, nechytáš, jestli si nacvičí padání nebo ne, prostě se vždycky rozmlátí na cucky jako moje starší holka. Mně šlo vždycky na nervy, jak se bála výšek a byla opatrná, spíš jsem ji postrkovala a trochu nutila do odvážnějších akcí (ve dvou letech její ségra vylezla na prolézačce výš než ona skoro v šesti)...jenže pak mi došlo, jak to je - ona prostě ty souhyby a koordinaci nemá ( anemůžu to nijak ovlivnit kdybych se rozkrájela) a když spadne, ruce tam nestrčí, do klubíčka se neschoulí, spadne vždycky rovnou na hubu a vždycky se rozbije do krve :-))). Já pod ní neběhám a nechytám ji, tím bych to ještě zhoršila, ale dovedu si představit, že slabší povahy to dělat můžou, protože se na to nemůžou prostě koukat.
I moje holka bude v tělocviku levá. Holt je taková, no. :-))
(Mám srovnání s její mladší ségrou. Pod tou občas běhám, protože nemá pud sebezáchovy a necítí bolest. Tak když zkouší skákat pozpátku za tří metrů, tak se přiznám, že ji chytám :-)))))