Žiju ve 21. století

Milá Orchideji,
bohužel je to tak, že někdo se cizím jazykem naučí mluvit pěkně, téměř bez přízvuku a rychle, někdo pomalu, špatně nebo vůbec. A moc to nesouvisí s tím, zda se učí od tří let nebo třeba od dvaceti. Lidé, kteří se naučí tak skvěle, že jsou prakticky k nerozeznání od rodilého mluvčího, jsou veliké výjimky. Na základě vlastního studia(učitelství jazyků a akvizice jazyka) a životní praxe ( cca deset let v cizině, bilingvální děti)se domnívám, že ve škole patří cizí jazyk až na to, co je v řadě zemí až střední škola, u nás druhý stupeň základní školy nebo víceleté gymnázium. Do té doby je samozřejmě možné nacvičovat slovíčka a mluvení hravou formou atd., ale výsledky jsou opravdu sporné. Například v Nizozemí se angličtina skutečně jako předmět učí až od dvanácti let, a kdo tam někdy byl, nebo se s nějakým Holanďanem setkal, určitě potvrdí, že docela anglicky umějí, tedy určitě se jich domluví víc než nás Čechů.
Dětí s logopedickými vadami skutečně jakoby přibývalo, také dětí s poruchami učení, ty všechny jsou dnes ve čtvrté třídě konfrontovány s angličtinou a pro některé je to skutečně utrpení. Věřte mi, zažila jsem to.
Mimochodem, anglicky jsem se začala učit v patnácti a myslím, že mi to nijak neuškodilo.