Shrnutí

Cítím potřebu shrnout své názory na věc a opustit tuto diskusi, ačkoli se mi to celé moc líbilo a dočetla jsem se mnoho zajímavých věcí.
1. Pokud má dítě rodiče mluvící dvěma různými jazyky, obvykle se naučí také těmito jazyky mluvit (ne vždy psát), pokud se rodiče nerozhodnou jinak. Vznikne u něj takzvaný rodinný bilingvalismus, má tedy dva mateřské jazyky. Ty se učí tak, že na ně od narození je každodenně oběma jazyky mluveno, nejlépe každý den.
2. Po třetím roce, kdy je již značná část jazykového vývoje dokončena, nastává bilingvalismus následný. Dítě pak má první a druhý jazyk, jak dobře a v jakých situacích který z nich ovládá a používá, záleží na mnoha okolnostech, pravděpodobně nejvíce na individuálním nadání dítěte.
3. Možná existuje nějaké kritické období nebo věk, po jehož završení člověk obtížněji ovládne zvukovou stránku cizího jazyka, ale není to jisté. Netýká se to gramatiky a slovní zásoby.
4. Někteří lidé se učí jazyky snadno, jiní obtížně.
5. Cizí jazyk se lze naučit v jakémkoliv věku, je to otázka úsilí a motivace. Starší člověk při tom využívá například toho, co ví o svém rodném jazyku, vzdělání, zkušeností. Dítě více imituje, napodobuje.

A teď ještě něco "organizačního". Velice mne mrzí ta pravopisná chyba, kterou jsem udělala dokonce v názvu příspěvku (ranný, fuj, píše se raný věk).
Čím jiným byl článek, na který jsem reagovala, než neplacenou reklamou, což je nepřijatelné, jak stojí v záhlaví této strany (vkládání příspěvků)? Nebo se nepřijatelnost týká jen nás, kteří reagujeme, nikoli autorů článků?
Venku je hezky, rodiče předškoláků, běžte s nimi někam ven a mluvte na ně česky (nebo jiným svým mateřským jazykem). Přeji všem krásné jaro.