Odpovědi

Psychouši, popř. klone, ale spíš Psychouši: Bonifáce si můžeme nechat, neb vymoženosti digitální fotografie nám umožňují nos narovnat a bradavice vygumovat :o)
K popiskům jmen: fotil a popisoval Dan. Všimněte si, že zdrobněliny použil jen u těch tří nejstarších.

Pro Slim: bohužel, je to tak, a nejsou to jen naše zkušenosti. Stýkáme se spoustou náhradních rodin, které mají podobné zkušenosti. Nejde ani tak o tu anonymní většinu, jako spíš o postoje konkrétních lidí pro děti důležitých - Michalčina třídní učitelka, neurolog, psycholog v pepsy poradně, řidič autobusu, kterým děti jezdí do školy...tam všude se setkáváme s názory, že naše děti jsou "méněcenné". A kromě toho jsou tisíce situací, kdy se setkáváme s rasismem veřejnosti, třeba když vezmeme romské děti našich přátel do restaurace, do obchodu nebo na prohlídku Karlštejna.

Vzpomínám si, jak mi jedna blonďatá maminka romské holčičky líčila jejich návštěvu v knihovně. Prohlížela si knížky, když tu jedna knihovnice rejpla do druhé: " Hele, nějaká cikánka tu odložila dítě." Druhá nato: " V knihovně? Vidělas někdy cikánku v knihovně?" První: " Zavoláme policii, ať si ji odvezou."
Kamarádka, která slyšela celý šeptem pronášený rozhovor, zavolala na dcerku, tehdy asi tříletou: " Nikolko, pojď, jdeme!" a odkráčela středem, zanechavši rozpaky se svíjející knihovnice svému osudu.
Je to trochu šibeniční humor.