Taková je doba

Obávám se, že se asi budeme muset naučit žít s možnou hrozbou teroristického útoku, naučit se rizika minimalizaovat, pokud to tedy vůbec jde.
Když bude člověk např. vybírat dovolenou, tak s ohledem na to, jaké je v regionu zrovna klima, zda v metropoli nebude probíhat summit významných potentátů ap. Není to příliš povzbudivé po těch 40 letech, co jsme nemohli nikam. Teď můžeme... ale vlastně jsme znovu omezování.

Mám strach, že za pár let budou podobné útoky zcela běžné a nikdo se nad nimi nebude pozastavovat, tak jako třeba dnes při autonehodách. Prostě běžná součást života, holt měli smůlu... a my štěstí. Postupně přivykneme na smrt kolem, otupíme...
Otázkou je, jakým směrem se bude lidská civilizace dále ubírat, a jestli právě toto není pozvolný začátek jejího neveselého konce.
Možná mám neopodstatněné a příliš dekadentní vize, ale je mi nad tím vším tak nějak hořce...
A ještě to uplakané počasí...