Vcerejsi utoky

I kdyz se neco takoveho tady dlouhoudobu ocekavalo a vsichni jsme pred touto situaci byli varovani- rozsah toho co se stalo a hruza z teto situace, kdy nevini lide byli tercem, je v realite neskutecny. Dneska, kdyz jsem nastupovala jako kazdy den do double-deckeru, musim priznat, ze spousty cestujicich, se kterymi denne cestuji stejnou linkou, si misto nahoru jako vzdycky sedlo dneska dolu a nervozne se rozhlizelo po svych spolucestujicich.
Pracuji v jedne nemocnici na jihovychode Londyna, kousek od jeho centra, vcera k nam prijelo asi 70 zranenych lidi ze stanice Liverpool Street. Organizace byla perfektni. Z medicinskeho hlediska zraneni jiz byli stabilizovani na miste a prijezdeli jiz k definitivnimu osetreni. Jednalo se o velmi oskliva a bolestiva poraneni. Krome jizev na tele vsak spousta techto lidi, bude mit i velkou jizvu na dusi. Je mi moc lito rodin, kde se doma nikdo domu nevratil a uz nevrati. Clovek si nakonec uvedomil jake velke stesti je obejmout sve nejblizsi a rict jim, ze je ma moc rad. Jedno velke ponauceni z toho plyne pro me- kazdy den budu rikat svym nejblizsim, jak je mam rada.