Co když dítě tyto knížky nebaví?

Mám dnes devítiletého synovce, nyní už si čte sám. Pokud mu předčítám, tak jenom na jeho žádost a ne proto, aby usnul. Když byl ve věku tří až šesti let, jeho oblíbenou knížkou byla Encyklopedie techniky. Předčítal jsem odtud různé pasáže (z čeho se skládá motor, jakým způsobem pracuje ruční sekačka na trávu, proč letadlo létá apod) a on s nadšením a spokojeným úsměvem na rtech usínal. Když jsem sáhl po klasické a mnou oblíbené Honzíkově cestě, Letadélku Kánětí případně zde zmiňovaném Makovém mužíčkovi, zlobil se a nebavilo ho to. Myslím, že hodně záleží na zálibách dítěte.
A ještě něco - pohádky Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové jsou krásné právě k vůli těm nezvyklým souvětím. Dítěti se (mluvím z vlastní zkušenosti) rozšíruje slovní zásoba a při slohu ve škole pak udivuje správným použitím přechodníků a "archaických" významů. Nemyslím si, že je pro dítě na škodu zjistit, jak se dříve mluvilo.