Co číst dětem před spaním

Jaké knížky pro tuto příležitost zvolit, závisí do značné míry na cíli, který jako rodiče sledujeme. Zda nám jde primárně o zklidnění, potažmo uspání dítěte, či zda s ním spíše chceme strávit příjemnou chvíli společné blízkosti, zda mu chceme zprostředkovat setkání s literárním hrdinou, jehož samo preferuje, nebo máme-li ambici jeho vkus cíleně formovat a kultivovat.

Převažující žánrová skladba je dána tím, že četba před spaním je hájemstvím předškolního věku: jednoduché pohádky, vyprávění ze života dětí, příběhy se zvířecím hrdinou, říkadla, rytmické veršovánky. Při volbě konkrétní knížky je ovšem třeba dbát nejen obsahové, ale také formální, zejména lexikální přiměřenosti. Nelze proto doporučit k četbě před usnutím např. klasické pohádky Boženy Němcové či Karla Jaromíra Erbena. Jejich jazyk je pro děti dnes již natolik archaický, že se ptají na význam málem každého třetího slova, nehledě na řídké syntaktické vazby (partitivní genitiv: donesl živé vody; záporový genitiv: nebylo po něm ani vidu, ani slechu; genitiv vlastnosti: žena shrbené postavy apod.). Také reálie v pohádkách popisované znají hlavně zapálení návštěvníci skanzenů, kterých mezi předškolními dětmi nenajdeme mnoho.

Vzhledem k tomu, že chvíle před usnutím by měly být pokud možno naplněny klidem a harmonií, je namístě vyloučit pohádky se špatným koncem (pohádka o Sněhurce, která se rozplyne nad ohněm, o kůzlátkách, která vlk sežere, pochopitelně také většinu díla H. Ch. Andersena atd.). Současně by pohádka měla být natolik krátká, aby se její dočtení nemuselo odkládat na další den. Uzavřený celek příběhu vhodně uzavře také celý den dítěte.

Požadavky na literární text vhodný k čtení dětem před spaním splňuje s ohledem na výše řečené ze současných autorů např. Miroslav Krejča (Strašidlo Doudlo – Knižní Klub, Praha 1995), Martina Drijverová (Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř – Albatros 2002), nedávno zesnulý Miloš Macourek (např. Mach a Šebestová na cestách – Albatros 2000) či ještě dříve vynikající František Nepil (Makový Mužíček, Polní žínka Evelínka). Především bych ale rád (zcela subjektivně – jak ovšem v tomto případě jinak) vyzdvihl právem úspěšného Jiřího Kahouna (Brácha je taky ježek – Olympia 2000, Autíčko Tydýt – Albatros 1998, Ustrašená strašidla a zejména Příhody včelích medvídků, které pokládám za důstojné pokračovatele Karafiátových Broučků). Tento autor neobyčejně přesně a současně citlivě vnímá poetiku dětského světa, je schopen ji umělecky zpracovat a zpětně vtělit do svých knížek, které tak mají pro děti mimořádnou přitažlivost. Děti se v nich bezpečně nacházejí, postavy Kahounových knížek těží právě z jakési důvěrné známosti a blízkosti dětskému čtenáři.

Výše uvedené knihy děti většinou zaujmou, prvotní kontakt s nimi jim ovšem musí být zpočátku zprostředkován rodiči. Jak uvádí kulturoložka Mgr. Jaroslava Fialová, vedoucí dětského oddělení knihovny v Brandýse nad Labem, nejmladší děti samy preferují především knihy s barevnými ilustracemi, pohříchu především z produkce Walta Disneye. „Jedinou postavou, která i tyto líbivé publikace vždy bezpečně trumfne, je Krteček Zdeňka Milera,“ říká Mgr. Fialová. „Pan Miler spolupracuje s různými autory, na zájem o Krtečkovy příhody to ale nemá vliv. Děj příběhu je nesen ilustracemi, které ten či onen autor více či méně zdařile popíše.“ Právě takový charakter knihy ji ovšem diskvalifikuje pro čtení před spaním, snaží-li se jím rodič dítě uspat. Prostinký text sám o sobě nezaujme, dítě se tedy dožaduje ukazování obrázků, naklání se, sedá si, opakovaně se aktivizuje, místo aby se jeho aktivita tlumila.

Podobný efekt má ovšem i četba dětské poezie. Dětská říkadla a básničky bývají velmi rytmické, což děti zaujme. Jednoduché trocheje či daktylotrocheje se jim navíc dobře pamatují, takže brzy umějí řadu říkanek zpaměti, dožadují se jejich opakování a recitují s sebou. Je to aktivita velmi užitečná, rozvíjející mechanickou paměť, smysl pro rytmus a obecně ji lze jen doporučit. K uspání dítěte ovšem také nepovede. Pokud ovšem rodičům jde primárně o četbu samu, bez snahy dítě spíše zklidnit, nabízí se jim bohatý výběr od lidových říkadel, přes Ladova čtyřverší, Hrubínovy veršované pohádky (sbírka Dětem), až po moderní dětskou poezii Žáčkovu. Za lahůdku pak pokládám knížku dětské poezie Jana Skácela Proč ten ptáček z větve nespadne, inspirovanou obrázky Josefa Čapka.