Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela

Tento článek mi připadá příliš vědecký se spoustou cizích slov. Nechť mi autor promine, ale můj dojem je takový, že člověk, který má potřebu v každé druhé větě použít cizí slovo - a ne jedno - mi připadá, že víc než o obsah sdělení mu jde o pocit vlastní důležitosti. Pak může vypadat i pouhá úvaha nad tím, jaké pohádky je vhodné dětem číst před spaním, jako objevný článek nesmírného významu.
Jsem obyčejná máma a dětem jsem četla od cca 1 roka snad až do 13 let. Prostě proto, že ty chvíle patřily k příjemnému zakončení celého dne. Ale přiznám se, že jsem nikdy nepřemýšlela, co a jak dětem číst. Řídila jsem se vlastním citem a rozumem. A proto byly asi moje dcery obohaceny i o ten "archaický sloh a reálie, které již v dnešní době nemůžou spatřit". I to má svůj půvab a možná to přispělo k tomu, že se moje starší dcera živí psaním.
Sama za sebe bych byla nerada, kdyby klasické pohádky zapadly někam do propadliště. Je to součást naší kultury, historie a byla by škoda, kdyby dnešní děti o ni byly ochuzeny.