Re: Pohádky
Mám stejně starého syna, taky 2,5 roku a v něčem je to podobné. Čtyři barevné postavičky z Novy už ho taky nebaví, zajímaly ho tak od 18 měs do 2 let. Už vyžaduje něco se složitějším dějem např. Maxipes Fík měl velký úspěch.
Před spaním čteme moje dětské knížky. Začali jsme ve dvou letech, do té doby stačilo zpívání a říkadla. Přečetli jsme zatím Pejska a kočičku, Byla jednou koťata a Křemílka a Vochomůrku. Tedy vše jsou krátké příběhy, které nakonec ještě shrnu vlastními slovy pro lepší porozumění. Pokud se vyskytne nějaké starší slovní spojení - a to už se prosím dneska stává u Čapka, doplním ho známým synonymem nebo opisem. Syn také u čtení neusíná - soustředěně poslouchá, na uspávání zpívám lidovky a ukolébavky. Když ještě není unavený chce nejprve nějaké veselé písničky, pak teprve smí přijít na řadu ta "uspávací", zhasnout, rozloučit se a do pěti minut je klid.
Rozhodně se chystáme i na klasiku, už jsem si naplnila knihovničku Erbenem i Němcovou, ale ještě bych s tím raději počkala, až uvidím, že to ta malá představivost zvládne. Také se kloním k názoru, že klasické pohádky jsou ve výchově k postojům ke světu a hodnotovým orientacím nezastupitelné.
A perlička: neustálým vyptáváním "Co je to?" se syn naučil už asi půlku písmen abecedy a už se těší do školy, že se tam bude učit. Kéž bu mu to nadšení vydrželo :-)
Odpovědět