Potravinová alergie

je zákeřná a nepříjemná záležitost. A spousta lidí nemá ani ponětí o tom, že existuje. Taky proto si mě často v restauracích prohlížejí jako by mi rostla druhá hlava, když se ptám, co přesně jídla obsahují. Patřím mezi potravinové alergiky od 18 let - do té doby jsem snědla vagon jablek, kila oříšků, proseděla ve větvích třešní hodiny a vesele vylupovala hrášky z lusku. Pak to postupně začalo - nejdřív jablka, pak třešně a broskve, oříšky (s výjimkou burských - podzemnice olejná mi nevadí, není to ořech), v posledních 3 letech hroznové víno, hrášek... Nedávno jsem po 5 letech zjistila, že můžu jíst švestky. Vidět někoho, kdo si kousne švestkového koláče, pak na něj rodina zírá a počítá minuty, jestli dojde k otoku, a pak s úlevou pozoruje dotyčného, jak do něj padne postupně půl plechu je asi zvláštní. Pro mě to bylo ale jako výhra v loterii. Kdo nezažil, nepochopí :-) Stýská se mi po jablkách, po hruškách, broskvích, třešních. Když je mé čichové buňky zaregistrují, chovám se jak Pavlovův pes :-))) A vidím-li dítě v prodejně s ovocem a zeleninou, jak se ofrňuje, že jablka nechce, chce se mi brečet. Jak já bych si dala! :-) Baštěte ovoce, co to dá. Nikdy si nemůžete být jisti, že zítra je budete ještě smět jíst. A slyšet z úst alergologa slovíčko "nikdy" může i bolet...